Dobrý den vážení včelaři, mám pro Vás další článek, tentokrát o viru DWV.
Virus deformovaných křídel (DWV) je virus (+)ssRNA, se kterým se naše české včelaření začalo potýkat přibližně okolo roku 2007.
Sám tento virus nazývám tzv. druhou nemocí. Nemocí je samozřejmě celá řada, každopádně varoóza neprošla přirozenou selekcí (ani umělou lidskou selekcí na varroatoleranci), nestalo se ani tak v případě tohoto viru, protože selekci na tento virus bráníme.
Když vezmeme selekční tlak, tak obecně ze zkušeností od nás a ze zahraničí má varoóza přibližný selekční tlak 90%. O 90% mluví prakticky každý, kdo nechal na přírodě čistou varoózu. 85% jsem nikdy neslyšel, ale ani 95%. 95% možná tak v USA, ale tam je to trošku jiné.
Kdo se pustil do přirozené selekce až po roce 2007, bylo přežití včelstev na úrovni okolo 3%. Z toho usuzuji selekční tlak DWV (genotypu A) okolo 70%. To, že se nyní v případě vynechání ošetření včelař často setká s projevem viru u většího počtu včelstev, nežli jen u 70%, je díky konceptu včelaření, že se rozchovávají včelstva na virus neodolná, že se snížila na stanovištích často výrazně genetická diverzita. Nevčelaří se „rojově“, tedy tak, že hodně včelstev vyvede potomka, ale masivně, tedy tak, že se vybere plemenné včelstvo a to se namnoží mnohdy do té míry, že se na stanovištích následně objeví i samé sestry. Toto chování samozřejmě vede k tomu, že se pak virus deformovaných křídel může klinicky objevit až u všech včelstev na stanovišti.
Kdo může být virem deformovaných křídel nakažen
- Dospělé včely od roztoče nebo z potravy (slin nemocných včel). Od roztoče stačí menší dávka, protože roztoč vpraví virus přímo do těla včely, kdežto přes trávicí trakt zde máme silnou ochrannou bariéru, byť i ta je překonatelná.
- Včelí plod (trubčí, dělničí). Pokud roztoč provádí v buňce svou reprodukci, živí se na těle včelího plodu, který může snadno infikovat, opět zde stačí menší dávka než v případě infikace přes potravu. Přes potravu může být včelí plod nakažen také a to od nemocných kojiček, dávka viru zde ale musí být opět v řádech vyšší.
Tlumení nákazy
Virus pomáhá šířit roztoč, takže hubením roztoče dochází ke snížení šíření viru ve včelstvu.
Nemocná včelka tímto virem opouští úl až po několika dnech, to znamená, že pokud matka neustále ploduje, může se virus neustále šířit a často neustále nabírat na síle (i v případě, že se v úle nachází minimum roztočů). V případě plodové přestávky dochází k tomu, že se přeruší šíření viru ve včelstvu především, co se týče vertikálního přenosu (z dospělého jedince na potomky). Jelikož včelstvo v dobš plodové přestávky nikoho nekojí, dochází k menšímu předávání slin i mezi dospělými jedinci a tím pádem i k omezení horizontálního přenosu viru (z dospělého jedince na dospělého jedince).
Obecně můžeme říct, že pokud neprovádíme selekci a snažíme se zachraňovat naprosto všechno, dochází k zákonitému postupnému zhoršování nákazové situace a pak nezbývá, než přijmou o stupeň tvrdší selekci než na začátku k vrácení se do zdravější, odolnější včelí populace anebo musíme pro opětovné udržení při životě co největšího množství včelstev časem přistoupit ke větším a častějším zásahům (pouze dočasné řešení, včelaři častěji preferované).
Zhoršující se situace
Nejprve se včelaři s virem deformovaných křídel vypořádávali letní aplikací proti varoóze. Poté jsme se začali setkávat s postupy odstraňování dělničího plodu, což simulovalo plodovou přestávku a v poslední době se hodně propaguje klíckování matek. Varoóza se 25 let řešila pouze zimní aplikací a to stačilo, protože včelstva kolabovala až při stavu okolo 10 000 roztočů a to při zimní populaci s 15 000 včelími jedinci vedlo k tomu, že byl roztoč prakticky na každé včele. To, že nyní vadí už stovky roztočů, aplikuje se na jaře, v létě, provádí se další zásahy do včelstev, je především za účelem tlumení čím dál silnějšího viru deformovaných křídel. Samozřejmě virus jako takový nyní nemusí zase až tak sílit, spíše se misky pomyslných vah čím dál více vychylují díky rozchovu neodolných včelstev.
Virus deformovaných křídel v roce 2019
V posledních měsících, především na jaře 2019 hodně včelařů hlásilo problémy s virem deformovaných křídel. Nacházeli ve včelstvu nebo před úlem včelky s deformovanými křídly a i okolo 20.4. hlásili úhyny včelstev.
U mnohých včelařů došlo tedy k nemalému nárůstu problému s virem deformovaných křídel.
Jak jsem už psal výše, tlak na selekci je od přírody neustále vyvíjen, proto musíme včelařit v souladu s přírodou a nebojovat za záchranu každého včelstva. Umřou slabí a silní přežijí. Mladé matky potkají na trubčích shromaždištích pouze trubce z přeživších, tedy odolnějších včelstev a nákazová situace se následně zlepší. To jsou zákony přírody.
Co tedy virus deformovaných křídel zesiluje?
- Čistá krev včelstev
I u nás v republice jsou včelaři, kteří udržují svůj chov včelstev dlouhodobě na inseminaci, mnohdy mají proinseminovanou velkou část svých včelstev na stanovištích, jsou považováni za významné šlechtitele a jejich matky jsou propagovány. Zde samozřejmě může a zpravidla i dochází ke zvýraznění žádaných vlastností (medný výnos, mírnost), ale dochází zároveň k „očišťování“ krve, „šlechtitelskému rodu“ a tím se tato včelstva stávají typickými „broilery“. Tedy včelstvy „na maso“ neboli „výrobnou medu“. Ono je dobře, když máme velkochovatele, kteří produkují a dodávají do obchodů velké množství kvalitního českého medu, nelze ale fungovat „těžařským“ způsobem, tedy způsobem „po mě potopa“. Toto jsou sice silná slova, bohužel když vidíme, z jakých důvodů se inseminuje, tak „dobrý čistící pud“ je snad jedinou vlastností, která včele může v budoucnu pomoct vypořádávat se s nemocemi. Ostatní vlastnosti, kterých se snažíme pomocí inseminace docílit, jsou čistě pro podmanění si včely. Naprosto zde chybí varroatolerance nebo minimálně vyšší odolnost na virová onemocnění včetně viru deformovaných křídel.
Sníženou genetickou diverzitu a „čistou“ krev se mnoho včelařů používající inseminaci snaží vylepšovat dovozem jiných včelstev, které poté vzájemně inseminují. Dovoz cizích včelstev (až plemen) není nutný pro udržitelný stav v české republice, víme, že se včelí matka páří přibližně 7km od svého stanoviště, což ve spojení s polygamií a rekombinací genů vede k miliónům let udržitelnému stavu.
Osobně se snažím o to, abychom zase vídávali včelstva žijící přirozeně i v lesích, v dnešní době se včelstva chovají velice uměle, potkat přirozeně žijící včelstvo je prakticky zázrak, přitom ještě nedávno to bylo naprosto běžné a normální. Ovlivnili jsme včelu a to i na evoluční úrovni. České včelaření prošlo jistým vývojem, přes dobu 80. let, kdy se hojně používala tvrdá chemie všude možně, přes dobu tvrdě odsuzující jakoukoliv přirozenou cestu se zaměřením na přirozenou odolnost včelstev, až po rok 2019, kdy se nám díky neustálému zachraňování všech včelstev zdravotní situace neustále zhoršuje a na dveře klepe nejen virus deformovaných křídel genotypu B, přitom my zde nemáme absolutně proselektované ani Ačko, protože se zabýváme medným výnosem, nerozbíhavostí, mírností, v lepším případě čistícím pudem a tím to končí. Je ale zřejmé, že se koncept včelaření bude muset změnit, protože ten stávající není dlouhodobě udržitelný. - Další virus nebo bakterie
Od roku 2016 se začínají objevovat 100% úhyny. 100% úhyn je evoluční katastrofa, protože úhyny jako takové nevadí, je to přirozený výběr, ale 100% úhyny, kdy nedokáže přežít ani jeden jedinec, je šílenost, naprosto katastrofální zdravotní stav.
Ve své knize, kterou jsem psal v létě 2018, informací ohledně 100% úhynů ještě nebylo tolik a zatím jsem se zabýval pouze varoózou a virem deformovaných křídel. Přes zimu 2018/2019 jsem si začala více všímat, že už viditelně neškodí jen dvě nemoci, ale máme zde další škodlivý vliv (vlivy), které s varoózou a virem deformovaných křídel nesouvisí.
Můžu zde například také zmínit kálení včelstev přes zimní měsíce často vedoucí až k úhynu. Včelaři při této zkušenosti mluví zpravidla o nosemě (apis nebo ceranae) jakožto o příčině kálení až úhynu včelstev. Zajímavostí je to, když dojde k vyloučení nosemy (apis nebo ceranae) pod mikroskopem. Slyšel jsem názory, že „nosema, která není nosemou“ je bakteriální infekcí.
Dobře, včelích nemocí máme celou řadu, pakliže ale chováme včelstva neodolné už na dvě nemoci, může dojít k zesílení dalších viróz (popř. bakterií) a objeví se i tzv. synergie (vzájemné zesilování dvou či více negativních vlivů). Pakliže včelstvo onemocní jedním virem, může pak na zeslabeném organismu snáze propuknout i další virové onemocnění. Což znamená, že se mohou další nemoci objevovat už i jen díky vlivu neproselektovaných dvou nemocí (varoóza + DWV). Plně předvídatelné je přidání se tzv. „třetí“ nemoci (například CBPV, o které jsem už na svých stránkách psal). CBPV může zesílit problémy s neproselektovaným DWV (např. vlivem zmíněných synergií).
„Třetí“ nemoc je mou úvahou, znamená, že kdybychom nyní včelstva nechali napospas, bude probíhat tvrdá selekce už ze strany tří nemocí (ne-li čtyř). - Virus deformovaných křídel genotypu B
Ve své knize jsem psal o tom, že v roce 2010 zaznamenali v USA nový virus, který nazvali VDV (Varroa Destructor Virus) a který je příbuzný viru DWV. V roce 2016 zasáhl VDV už prakticky celou USA.
Více ZDE
Můžeme se zde dočíst, že VDV je virulentnější než DWV. Virus VDV bude mít tedy větší selekční tlak, než DWV a u DWV stanovuji 70%, tzn. VDV může mít někde okolo 80-85%.
Na portálu VČELAŘI SOBĚ vyšel článek od Štěpánky Dlouhé ohledně Hornolužického včelařského dne.
Více ZDE
Zajímavé je především to, že je VDV nazýváno DWV genotypu B.Jak proti Bčku chceme bojovat, až sem přijde? Vždyť tady za pár let bude a nemáme proselektované ani Ačko. Bčko vyřešíme pouze opět přirozenou selekcí, jiná cesta není. Vždyť včelaři nyní proti varoóze ošetřují velice často (prakticky už v každém ročním období, což už je na hranici vůbec biologie roztoče, čímž tlumí DWV genotypu A co to jen jde), dále už jít ani není možné (po stránce léčiv).
Osobně bych se vůbec nedivil, kdyby se zjistilo, že je Bčko už i u nás (viz jak Českobudějovičtí včelaři mluvili o plošné epidemii DWV v zimě 2018/2019) anebo tady DWV genotypu B ještě není a máme velké problémy udržet vůbec Ačko. Jsem zvědavý, co bude dít, až sem lidé Bčko zavlečou. To už se udržet nebude dát a bude se nuceně selektovat, každopádně to bude velice těžké.
Buď si to uvědomíme a začneme Ačko selektovat nebo budeme dále množit neodolná včelstva a až sem Bčko přijde, tak nám to tady plošně zhyne a začneme prakticky od nuly s tím, že přežijí pouze včelstva odolná jak na varoózu, DWV genotypu A i B, tak na viry paralýz, na „nosemu co není nosema“ apod.
Není Bčko jako Bčko
Před pár lety běžel i v televizi (nevím, jestli i u nás) dokument ohledně včelaře, který včelaří v Anglii. Rozhodl se, že přestane ošetřovat a včelstva mu prošla přirozenou tvrdou selekcí. Odolní se poté namnožili a bylo hotovo, včelařil si v poklidu další léta, než se vědci začali zajímat o to, proč mu včely žijí bez ošetřování. Našli u něj DWV typu B. Údajně došlo k tomu, že včela Ačko zmodifikovala na neškodné Bčko. Virus DWV ve včelstvu zůstává další léta, ale neškodí, příroda si záhadným způsobem poradila sama. Dokonce bylo Bčko stanoveno i na naší české včele u jednoho nejmenovaného českého včelaře, který se k problému varoózy a DWV postavil stejně jako anglický včelař.
Jelikož se ale neškodné Bčko objevilo jen u hrstky včelařů, protože se přirozenou cestou a přirozenou selekcí zabývá minimální množství včelařů a to celosvětově, došlo k tomu, že se VDV přeznačilo na DWV typu B, tato podoba viru je ale agresivnější, viz článek od Štěpánky a nemá nic společného s Bčkem vyskytujícím se u včelařů, kteří nechali svá včelstva na přirozeném výběru.
Závěr
Včelařme moderně v nástavkových úlech s rozebíratelným dílem, které vymyslel L. L. Langstroth, ale bez zásahů do včelí evoluce. Nejlepší koncept je „rojové“ hospodářství (tzn. prakticky každý zdravý a odolný jedinec vyvádí potomky) a nemoci nechat na přírodě a přirozenému výběru (léčiva lze použít, ale pouze jako dočasné řešení, ne že dochází k neustálému plošnému zvyšování dávek jakožto reakce na zhoršující se stav). Jelikož jsme ale zašli až příliš daleko, je od roku 2016 už prakticky nemožné ponechat včelstva bez ošetření, dochází zpravidla už k 100 % úhynu. Do roku 2016 vždy něco přežilo. To znamená, že sám si snažím pomoct tak, že hledám odolná včelstva nejen u sebe a na včelstvech, které nyní mám, ale hledám i ve svém okolí, ptám se, „rozhazuji sítě“ a spolupracuji. Dále si snažím pomoct testy na Varroa Senzitivní Hygienu (VSH). Jakmile se namnoží aspoň částečně udržitelná včelstva napříč všemi nemocemi, které nyní škodí, poté bude opět vůbec možné ponechat včelstva čistě na přírodě, nyní to možné už zpravidla není.
Má metodika na sv. Jana, kterou jsem sepsal v mé knize, zahrnuje postupnou selekci jak na varoózu, tak na DWV.
Zrušme povinnost aplikovat vůči varoóze, rozvažme si navzájem jazyky, nebojme se, nepovažujme včelaře, který nemá úhyny za dobrého, ale takového, který má včelstva schopné přežít bez člověka, to je úspěšný včelař a začněme společně připravovat naše včelky na silný virus deformovaných křídel genotypu B. Toto virulentní Bčko porazí pouze ti nejodolnější a naše populace v české republice je nyní celkově velice neodolná. Záleží jen na nás.
Ing. Jan Peterek, 5.5.2019
