Dobrý den vážení včelaři.
Mám pro Vás další článek, který je velice důležitý. Vědci bylo zjišťováno, zda život na naší planetě vznikl na jednom místě anebo těch míst bylo víc. Bylo zjištěno, že vznikl pouze na jednom místě, odkud se poté rozvinul po celé planetě. Říká nám to to, že každý živý tvor na této planetě má společného předka, řečeno po indiánsku: všichni jsme jedno. Člověk, zvířata, včely, prostě vše živé.
Když se posunu o kousek dále, tak víme, že je příbuzenská plemenitba v rámci jednoho druhu špatná. Víme, že když se více pokříží geny v rámci jednoho druhu, potomci jsou poté zpravidla, můžeme říct zdravější a silnější. Jinak řečeno, důležité je, jak vzdálený je společný předek. Když je společná matka a otec, tak je situace vůbec nejhorší, když je společný jeden rodič anebo babička či děda, je zde riziko stále vysoké. Když je společný předek dále a dále, je situace čím dál lepší. Když se včelí matka při snubním letu bude pářit nad svým úlem, ve své lokalitě, zpravidla nachytá trubce příbuznější, než když poletí dále. Včely to mají evolucí vychytané, včelí matky jsou letci na dlouhé tratě, co víme, tak létají na trubčí shromaždiště okolo sedmi i více kilometrů od svého úlu. Proč to dělají? No aby matka pokřížila geny, lépe, než kdyby jen vylétla nad svůj úl obrazně řečeno.
Při včelí evoluci samozřejmě proces letu včelí matky na vzdálenější místa převládl nad procesem páření ve své lokalitě. Včelstva pářená ve své lokalitě byla méně odolná na nemoci a celkově více neduživá, než včelstva, kdy včelí matka letěla co nejdále od svého úlu, kde se poté pářila. Toto postupně vedlo k vychýlení misek vah na stranu včelstev nesoucí matku, která letěla daleko, a geny kódující toto chování převládly. Jeden z příkladů klasické evoluce.
Koncept většího křížení genů v rámci jednoho druhu je velice důležitý a klíčový pro dlouhodobou udržitelnost. Bohužel toto je jedna z nejfatálnějších věcí, které člověk svou lidskou rukou u včelstev narušuje. Pojďme si to vysvětlit.
Rojové hospodářství vs. umělá lidská plemenitba.
Rojení včelstev je zákon přírody, kdy každý zdravý jedinec by měl vyvést potomka. Tím docílíme zdravé populace s maximální genetickou diverzitou. Toto je ten nejlepší scénář a nic lepšího není. Pokud chce člověk tento koncept vylepšit, tak nemá žádnou možnost, pokud do tohoto procesu nakonec zasáhne, povede to pouze ke zhoršení stavu. A jak víme, člověk do toho zasáhl a velice tvrdě.
Když se na včelnici nachází 20 včelstev a 10 z nich umře, tak nejlepší koncept obnovy je ten, že se každý z deseti přeživších vyrojí anebo můžeme v této chvíli pozitivně pomoct a z každého včelstva udělat oddělek na matku z daného včelstva. Toto je nejlepší řešení, nic lepšího není. Co se stane při tomto procesu? Namnoží se pouze přeživší, kteří novým podmínkám odolali. Nové podmínky je změna klimatu, nemoc, nedostatečná snůška atd. Zároveň je maximalizována genetická diverzita a to na maximum. Když se tento proces provádí opakovaně, tak společný předek všech včelstev na stanovišti se dá zpravidla už velice těžko dohledat a to je dobře, je více vzdálený v minulosti a tento koncept včelaření je tím nejlepším. Samozřejmě do tohoto můžeme pozitivně zasáhnout a cíleně vytěsnit nejhorší včelstva, i když třeba přežívají. Nahradit je silnějšími včelstvy apod. To samé platí o společném předku nejen na jednom stanovišti, ale i mezi nimi. Při tomto konceptu máme „jiné“ včely než náš soused. Však tak je to i u lidí, každá rodina mé své potomky a společný předek s rodinou našich sousedů je kdo ví jak daleko. Když si naše dítě vezme dítě souseda, ničemu to nevadí.
Co se ale stalo? Co děláme? Jak nyní včelaříme? Včelaříme, jako kdyby byly včely spotřebním zbožím. Když Škoda Auto začne prodávat novou Octavii, tak si ji můžeme klidně koupit a klidně všichni, je to úplně jedno, že má každý stejné auto, toto není důležité. Podobně se ale chováme u včel. Nakupujeme včelí matky, hodně včelařů koupí matky od jednoho chovatele a ty potom masivně množí. Společný předek je velice snadno dohledatelný jak na naší včelnici, tak i mezi včelaři. Genetická diverzita jde dolů, což vždy povede ke zhoršení situace, ať už po stránce nákazové, tak po stránce medové.
V jedné lokalitě si koupili dva včelaři matku od jednoho chovatele.
Jeden z ní udělal 150 dcer a vložil je do všech svých úlů, protože jak se říká: takové matky jsou přece nejlepší a při takovém konceptu včelaření budu mít nejlepší včely, nejzdravější a nejvíce medu, že … (ironicky řečeno).
Druhý z ní udělal 250 dcer a vložil je do všech svých úlů. Také si myslel, že pouze takto docílí kvalitního čistícího pudu u svých včelstev a sníží tím riziko nákazy na minimum. Jako by čistící pud byl nad vším tím, co tady píšu.
Když jsem se toto dozvěděl, ihned jsem na to reagoval, že tento koncept včelaření bude několik let fungovat, protože se při startu tohoto konceptu, kdy se těchto 400 matek oplodňovalo, pářilo zpravidla s cizími trubci. Za několik let, až matky zestárnou a začne postupně jejich výměna, dojde k tomu, že se nové matky budou pářit s velice příbuznými trubci, zde už ani nezáleží, jak daleko matka poletí, daná armáda trubců bude po celé oblasti, půjde dolů vitalita včelstev a výrazně poklesnou medné výnosy, zvýší se úhynovost apod. Na což dotyčný včelař reagoval, že to mělo velice podobný scénář, který tady popisuji, protože tito dva včelaři nejen, že takto včelařili, ale nabízeli tyto matky, jakožto ty „nejlepší“ matky celému okolí a společný předek byl velice blízko v celé lokalitě. Došlo zde k velice tvrdému „očištění“ krve, jak toto končí, snad už nemusím vysvětlovat.
To stejné platí, že pokud někdo nalezne varroatolerantní včelu, tak to bude sice fajn, ale její masivní rozchov opět není možný. Musí hledat hodně lidí, kteří poté mohou v lehké míře genetiku rozšířit. Také přirozeně odolné včely na varoózu, virus deformovaných křídel, viry paralýz hledám a je to na dobré cestě, ale má včela republiku samozřejmě nezachrání, pouze lehce pomůže.
Lidé si řeknou, no dobře, tak dovezeme včely z jiných států, jiných kontinentů a tím zlepšíme genetickou diverzitu. Jediné, co tímto chováním udělají je to, že sem zavlečou další nemoci, jako byla zavlečena i varoóza. Dovezené včely naopak budou kolabovat na nemoci, které má naše včela už vyřešené. Jak včela řešila v minulosti nemoci? No samozřejmě přirozeným výběrem – Darwinovským včelařením, kdy neodolní umírali a odolní přežívali a množili se.
Sám jsem rád za plemenářský zákon, že je preferovaná Kraňka, i když došlo k absurditě v podobě, že se prakticky zakázala i včela Tmavá, tedy původní plemeno, které tady bylo. Dovoz cizích plemen bohužel nic neřeší, je to jen další binec, který člověk po planetě dělá. Zeptal jsem se v okolí 100 včelařů a 95 z nich mi vyjmenovalo 5 jmen chovatelů, od kterých kupují matky a množí je, čímž došlo v oblasti k přiblížení společného předka v nemalých skupinách včelstev a „očištěním“ krve. Toto vyvolává tlaky včelařů na opětovné zvýšení genetické diverzity, jenže v naší republice už není odkud kde dále brát a tak jsou tlaky na dovoz cizích plemen a hodně lidem se plemenářský zákon nelíbí, ale bohužel, včelaři si to způsobili svým spotřebním chováním sami.
Na včelnicích, kde je společný předek velice blízko, se včelaří doslova vabank, tedy všechno nebo nic. Jakmile přijde nějaký patogen či nějaká změna, buď daná linie odolá anebo umře vše. Nějaká selekce, o které rád mluvím, zde už zpravidla neprobíhá, a když náhodou něco přežije, zpravidla daná včelstva umřou za rok nebo za dva, v prvním roce měli zpravidla pouze štěstí. Potom si včelaři myslí, že za jejich 100% úhyny mohou postřiky, mobilní telefony, satelity, globální oteplování, přitom to nejzákladnější, co chrání druh před vyhynutím – genetická diverzita, byla negativně ovlivněna. Když vidím české včelaření, tak bych řekl a hodně.
Nejhorší co dělají včelařské spolky je to, že koupí jednu matku od někoho a tu masivně namnoží a rozšíří zpravidla mezi všechny své členy se slovy, že jim dávají „zlatou“ včelu. I kdyby tato včela byla opravdu „zlatá“, plně varroatolerantní, odolná na viry paralýzy i DWV, tak takto to dělat nejde, nikdy.
Včelaři by měli chovat matky především ze své včelnice, aby měli včelu, kterou jiný nemá, když to tak řekneme. Tak jako u lidí a ne, že se v republice objevují tisíce sester nebo sestřenic a to mnohdy i v jednotlivých lokalitách. Toto je proti přírodě, a když fungujeme proti přírodě, vždy se nám to vrátí (v negativní slova smyslu).
Kupme si prosím všichni stejné auto, klidně, ale ne všichni stejnou včelu.
Ing. Jan Peterek, 9.3.2019
