Dobrý den vážení včelaři,
v poslední době nejsem příliš aktivní, vede mě k tomu několik vlivů, jednak se věnuji svému zaměstnání, které mě moc baví, rád se otáčím za svou práci, kterou jsem vytvořil. Jednak jsem se ve včelaření myslím si dostatečně vyjádřil a nevnímám potřebu pálit mnoho dalšího času do odvětví, kde je příliš mnoho „větrných mlýnů“.
Samozřejmě dostávám řadu dotazů, kdy bude třetí kniha. Tu zatím nepíšu, ale určitě bude, mám ji už v hlavě, především už vím, co dát na obal 🙂 Má to ale čas, musí přijít ten pravý impuls.
Co se týče včelaření, tak vzpomínám, jak byly oficiální úhyny v USA 30%, já psal, že to bude za +/- 7 let u nás a vzpomínám, jak mnoho lidí psalo, že to je způsobem včelaření v USA a že to u nás nikdy nebude. Letos bylo téměř 30% oficiální úhyn u nás, v USA +/- 65%.
Vím už dávno, že nemusím mít stovky nebo tisíce včelstev, abych viděl reálný a odpovídající zdravotní stav včel, stačí mi svých 30.
Je už 10 let co jsem začal hledat odolnější včelstva, přirozeně. Prošlo mi rukama mnoho různých linií („kraňky“ neboli místní česká včela, jiné jsem zatím neměl), ale všechny až na jednu jsem nebyl schopen udržet, až mi vymřely. Mám poslední linii, ano, našel jsem tu nejlepší, ale cesta nekončí, je to stále velice živé. V posledních asi 3 letech si na mé nejlepší linii všímám, že zdravotní situace jde stále z kopce, tak jak ukazují oficiální, můžeme říct světové křivky, u mě to je stejné. Tak jak před 10 lety, tak i nyní mých 30 včelstev ukazuje, co se ve světe děje. Myslím si, že není potřeba zacházet do detailu ohledně onoho postupného projevu zhoršování, důležité je, že začínám mít obavy, zda jsem schopen i tu mou nejlepší linii dlouhodobě udržet i přes tvrdou selekci jednotlivých úlů mé poslední linie.
Nedávno na facebooku jeden včelař inzeroval včely zahraničních linií, kříženců například se včelou severoafrickou. Začal jsem psát komentář, jak tady takoví včelaři zaplevelují naší genetiku, jak bychom měli chovat naši včelu, kraňskou, starat se o ni, aby tady dlouhodobě s námi žila. Potom jsem si ale vzpomněl na svou praxi a tou nejistou budoucností, komentář jsem nedopsal, smazal s vnitřními slovy, aby se ještě v budoucnu náhodou nestalo, že bych se na takové včelaře nakonec neobrátil.
Včelaři prostě neselektují, proto to jde mimo jiné z kopce, mnozí ukončí činnost pod tlakem velkých úhynů, což genofondu nepomůže, mnozí aby to udrželi vymýšlí všelijaká ozdravná opatření nebo fungují konvenčně, což genofondu opět nepomůže.
Obecně to všechno v tomto článku koresponduje s tím, co jsem v minulosti psal, člověk samozřejmě budoucnost nezdá, proto se snažím stále maximálně bojovat, selektovat, množit nejlepší, zatím jsem nepolevil ani o kousek, ve své praxi určitě ne. Napadají mě každoročně myšlenky na redukci počtu včelstev, aby s tím už nebylo tolik práce, protože stylem jakým včelařím to prostě bere mnoho a mnoho času, ale není to možné, těch 30 (červencový počet) je prostě minimum, jinak by se mi mé včelky začaly dávat „falešné výsledky“ v porovnání se světem.
Med se letos nějaký vytočil, to je dobrá zpráva, ale budoucí roky růžově nevidím.
Ing. Jan Peterek, 17.8.2025
