Dobrý den vážení včelaři. Narazil jsem na článek na internetu, kde se píše, že: „včelky nemají přirozenou obranu vůči roztočům a virům“, s těmito slovy se člověk setkává mezi včelaři často. Pojďme si tento výrok rozebrat.

Každá nemoc má určitý selekční tlak na danou populaci, důležité je:

  1. jak silný selekční tlak je
  2. jak velká populace musí být zachována k přežití druhu
  3. jak rychle bude selekční tlak postupovat (pomaleji postupující selekční tlaky nemusí populaci daného jedince tak razantně snížit v krátkém čase a populace se s tímto selekčním tlakem dokáže lépe vypořádat)

Podívejme se na tento obrázek, který zachycuje první situaci:

V čase 4 dochází k příchodu selekčního tlaku.
V čase 4-8 dochází k poklesu populace vlivem selekčního tlaku.
V čase 8 dochází k tomu, že žijí už jen odolní jedinci.
V čase 8-16 dochází k postupné obnově stavu.

V grafu máme červenou čáru, která znázorňuje, jak početná populace musí přežít, aby druh přežil a nedošlo především k příliš silné příbuzenské plemenitbě.

V této situaci se bod v čase 8 nachází nad červenou čarou a druh přežívá.

Podívejme se na další obrázek, který zachycuje druhou situaci:

V čase 4 dochází k příchodu selekčního tlaku.
V čase 4-9 dochází k poklesu populace vlivem selekčního tlaku.
V čase 9 dochází k tomu, že žijí už jen odolní jedinci.
V čase 9-14 dochází k postupnému kolapsu dané populace vlivem například příbuzenské plemenitby a postupné degradaci populace až vyhynutí.

V grafu máme opět červenou čáru, která znázorňuje, jak početná populace musí přežít, aby druh přežil a nedošlo především k příliš silné příbuzenské plemenitbě.

V této situaci se bod v čase 9 nachází pod červenou čarou.

V čase mezi body 8-9 dochází k překročení červené čáry. Od překročení čáry do času 14 nastává funkční vyhynutí druhu. Znamená, že druh ještě existuje, ale už není schopen obnovy a čeká jej zánik. Od času 14 dochází k vyhynutí druhu. Vyhynutí druhu nastává v případě úhynu posledního jedince.

Pokud prohlásíme: „včelky nemají přirozenou obranu vůči roztočům a virům“, je to buď krajně zavádějící výrok anebo v případě, že by byl pravdivý, došlo by k vyhynutí druhu, kdybychom včelstva nechali napospas svému osudu (bavme se o naší republice, nebudeme nyní brát v potaz to, že v Indii je včela východní, která má aktuálně přirozenou obranu vůči roztočům, protože s nimi koexistovala v uplynulé době).

Podívejme se na aktuální včelí populaci. Do jakého stavu bychom ji nyní dali? Čas by byl za časem 4 (řádí nám tady především varoóza, virus deformovaných křídel a už i další infekce, je tady velice silný tlak na selekci) a populace by byla stále na 100%, protože selekční tlaky eliminujeme léčivy a dalšími „ozdravnými“ zásahy, byť se nám situace začíná pomalu sypat.

Pokud by výrok „včelky nemají přirozenou obranu vůči roztočům a virům“ byl pravdivý, jednalo by se nyní o populaci funkčně vyhynulou s tím, že jí drží při životě umělé zásahy. Je to tak?

Tento výrok dokáže hodně změnit, protože pokud prohlásíme včelu medonosnou za funkčně vyhynulou, budeme se k ní tak i chovat.

Jaká je ovšem realita?

  1. Realita je taková, že selekční tlaky (nemoci) přicházely postupně a včelstva by se z každé nemoci, z každého selekčního tlaku dokázala dostat přirozenou cestou sama (první graf), jako to dokázala předešlé miliony let. Tyto zkušenosti jsou ze světa i od nás.
  2. Realita je taková, že jsme nemoci začali léčit a bojovat proti nim, aby nám nenadělaly mnohdy ekonomické škody a nemoci se začaly sčítat ne-li násobit. Aktuální zdravotní situace ukazuje podle mých poznatků na to, že je už jen 1% včelstev schopných přežít bez vnějších umělých zásahů. Domnívám se, že z takového stavu by se už včelstva nedokázala přirozeně obnovit, kdybychom nyní včelstva všichni nechali napospas a došlo by k vyhynutí druhu (druhý graf).

Včelky umí silně rekombinovat geny vůči ostatním druhům. Osobně se domnívám, že je to evoluční výhoda a důvod, proč je včela medonosná tak úspěšný druh a dožila se dnešní doby. Rekombinace genů snižuje negativní vliv příbuzenského páření po tvrdém selekčním tlaku a výraznému pádu včelí populace. Z tohoto usuzuji to, že včela musela v minulosti procházet četnými tvrdými úhyny, ze kterých se vždycky snažila dostat a rekombinace genů jí v tom dobře pomáhala. Rekombinace genů způsobuje, že je červená linie v mých grafech níže oproti druhům, které rekombinaci genů v takové míře nemají.

Povinnost aplikace léčiv do včelstev prakticky přímo včelu jako funkčně vyhynulý druh považuje. Včela medonosná je pro nás potravinově klíčová ve své opylovací činnosti. Vy chcete být závislí na druhu, který je funkčně vyhynulý? Myslíte si, že se nic neděje, že situaci prostě budeme neustále držet na léčivech a „ozdravných“ postupech? Že to vyřeší zákaz pesticidů a biopásy? Nevnímáte zhoršující se zdravotní situaci včelstev? Nevnímáte to, že se k nám blíží sršeň asijská, která způsobí další tlak na selekci a počet přirozeně odolných včelstev půjde opět skokově dolů? Jak chcete situaci řešit, opět ji přehlížet a opět se ke včele jako k funkčně vyhynulému druhu chovat? Někteří zase píšou, že včela opět nebude mít přirozenou obranu vůči tomuto sršni, opět považování včely jako funkčně vyhynulý druh.

Sám s výrokem „včelky nemají přirozenou obranu vůči roztočům a virůmzásadně nesouhlasím, protože prohlašuje včelku za funkčně vyhynulou, nenabádá k řešení problému, ale přímo k tomu, že nemá smysl rozlišovat odolného a neodolného jedince na tyto infekce, což vede k tomu, že selekční tlaky neřešíme, ty se pak spojují a nakonec začínají včelku ohrožovat až na druhové úrovni a ze situace, která by jinak (opakovaně) nastala v prvním grafu, se díky lidským zásahům dostáváme do situace popsané v druhém grafu.

Nemoci včelu na druhové úrovni neohrožují, ani roztoč, ani virus. Včelku druhově ohrožuje lidský neúspěšný boj s nemocemi, které se pouze a jen spojují a společně tak překračují červenou čáru v mých grafech.

Ing. Jan Peterek, 10.8.2019