Dobrý den vážení včelaři, v posledních týdnech se toho hodně událo a proto chci napsat tento článek, který je z mého pohledu velice důležitý, protože nese velice důležitou myšlenku. Evoluční biologie je vědní obor zabývající se biologickou evolucí organismů a mechanismů, které se při ní uplatňují. Za jeho zakladatele je považován Charles Darwin. Snažím se o aplikaci tohoto směru ve včelařství, protože pouze tento směr nese dlouhodobě udržitelný koncept, protože je založen na přirozeném výběru, tedy jedním za zákona přírody, kdy silný, odolný jedinec přežívá a množí se, slabý, neodolný umírá.
Možná jste si všimli, že republiku obcházejí v této době nemalé úhyny. Lidé píšou ze všech koutů republiky o často velice vysokých úhynech. Snažil jsem se dopátrat příčiny, z evoluční podstaty to není zase tak důležité, co přesně včelstva zabíjí, přesto moderní doba nabízí moderní laboratoře a citlivé metody, které by bylo škoda nevyužít. Domnívám se, že celorepublikový úhyn může jít po této zimě přes 50 %.
Nechal jsem si vyšetřit svá včelstva na přítomnost virů, protože i na mé včelnici se dějí věci, které mají jiný (pro mě nový) průběh. Byl mi zjištěn virus deformovaných křídel (ten se vyskytuje už vždy) (DWV), virus akutní paralýzy (ABPV), ale co je důležité a zajímavé, tak virus chronické paralýzy (CBPV).
Když vezmu virus DWV a virus CBPV, tak se jedná o (+)ssRNA viry, mohli bychom je přirovnat s (+)ssRNA viry u lidí, což je například virus HIV, SARS, hepatitida C nebo západonilská horečka. DWV a CBPV jsou závažná infekční onemocnění včelstev. Virus ABPV jsem nyní nezkoumal a nechávám jej stranou.
Včelaře nyní samozřejmě hodně zajímá, jak vůči těmto infekcím chránit včelstva, co dělat při napadení včelstev virem deformovaných křídel nebo nově virem paralýzy (ať už v akutní nebo chronické podobě) a hlavně, jak se zachovat v budoucnu nejen v roce následujícím.
Jakožto člověk zastávající evoluční biologii, mám na tuto problematiku následující pohled:
Včela je tady dlouhou historii a vždy vše zvládla. Stejné by to bylo u všech aktuálních nemocí, které škodí. Varoóza nedokáže včelstva vyhubit, pouze silně proselektovat, namnoží se přirozeně odolná včelstva a stav se obnoví prakticky do původního stavu. U virů, které ve včelařství škodí, odhaduji sílu selekčních tlaků okolo 70 %. Víme, že všichni tvorové na této planetě mají společného předka, když to řeknu po indiánsku, tak všichni jsme jedno. Jedná se o dlouho budované přírodní zákonitosti, které mají dopad jak na včelu, tak na člověka. U včely nemusíme řešit etický pohled na problematiku selekčních tlaků nejen (+)ssRNA virů a můžeme vše ponechat nadále v rukách přírody, tedy stále stejně tak, jak to probíhalo miliony let.
Zelená křivka je křivka přirozená, do jisté míry nyní teoretická, její průběh má ale pevnou podstatu v evoluční biologii. Uvažuji zde 3 selekční tlaky, tedy varoózu, virus deformovaných křídel a virus paralýzy. Samozřejmě selekčních tlaků je celá řada, můžeme zmínit také nosemu, bakteriální infekce, predátora nebo také změnu klimatu (i to je selekční tlak).
Modrá křivka je křivka, po které jsme se vydali. Představuje koncept pozastavené přirozené selekce. Včelstva neprojdou přirozeným procesem úhynu neodolných jedinců, přičemž přežívá pouze jedinec odolný. Výhoda je, že v dalších letech máme prakticky plné medné výnosy. Nevýhoda je taková, že tlak na selekci u včelstev zůstává, přičemž je zde riziko následného zhoršení (zesílení samotného selekčního tlaku), protože se neodolní jedinci množí a pouští trubce do okolí a těch neodolných je u varoózy naprostá většina, což může způsobit protlačování špatných genů a vytěsňování genů kódující odolnost.
Od roku 2007 se začínají čím dál více řešit virózy ve včelstvech. Začalo to virem deformovaných křídel. Opět jsme se rozhodli nenechat průběh onemocnění na přírodě a opět jsme se do toho vložili. Nastalo zvýšení ošetřování včelstev až 5x. Už se neošetřovalo pouze v zimě, ale už i v létě. Důvod, proč takto včelaři začali postupovat, kdy došlo prakticky k odsouzení přirozené selekce a tvrdě se prosazovala cesta v podobě maximální záchrany neodolných jedinců, nechám na vás.
Očividně je rok 2018 tím dalším klíčovým rokem, kdy máme před sebou další problém. Jak je to možné, proč tady máme další nemoc? Proč nemáme klid? Prakticky během několika let je tady další selekční tlak s vysokou sílou. To je bohužel princip přírody, samozřejmě tomu člověk mohl napomoct tím, že se zde nyní dováží včelstva prakticky z celého světa a je zde riziko zavlečení dalšího onemocnění, jako byla zavlečena například varoóza. Varoóza sem nepřišla sama, přišla díky tomu, že byla převezena včelstva (do států na východě). Stejné to bylo i u hniloby včelího plodu, také zde byla zavlečena dovozem včelstev z jiného státu. Víme, že se kdysi na planetě vyskytoval jeden kontinent a ne jednou, proto zavlečení nemocí ze všelijakých koutů planety zpravidla neznamená vyhynutí druhu v místě zavlečení, pouze k selekci, jak silné záleží na síle selekčního tlaku. Důležité je si uvědomit, že i přesto, že zde máme další nemoc, tak kdybychom se vydali v roce 2007 cestou přirozenou (minimálně vůči DWV), stihl by se chov včelstev do tohoto dne plně obnovit (minimálně vůči DWV) a připravit na nemoc další. Příroda na proselektování / pročištění včelstev stále nechala dostatek doby. Viz zelená křivka na mém grafu – „zuby“ se nepřekrývají, tzn. v samotné přírodě by se vůbec nic hrozného nyní nedělo.
A tak když sečteme selekční tlaky o síle 90 % + 70 % + 70 %, zůstává nám poslední procento včelstev, které by nyní dokázalo přežít bez člověka.
Dobrá, ale nemůžu nyní napsat negativní článek, že se už nedá nic dělat, že tady máme už tři nemoci a že to můžeme zabalit, popřípadě nadále pouze přežívat a snažit se včelstva udržovat do posledního dne.
Jak bychom se tedy k těmto problémům měli nyní postavit? Máme tři cesty. Cestu přirozenou, cestu bránění v selekci už na tři nemoci a blíží se i možnost cesty s antivirotiky, jakožto vysoce účinným řešením, samozřejmě pouze dočasně (viry dokáží mutovat a věřím, že se by se situace začala později opět vymykat kontrole) a pouze na včelnicích. V lese, kde včela odjakživa patří, lze uplatnit pouze jednu ze tří cest a to je cesta přirozená.
Jak se tedy chovat, když chceme postupovat podle stávající metodiky? Tedy modré křivky, která by pokračovala červeně na mém grafu výše? Metodika bude spočívat v čím dál větším bránění šíření virů ve včelstvech, takže se uplatní velice dobře metody klíckování matek, metody odstraňování plodu, metody tvorby smetenců, přemetání na mezistěny, tedy metody, kdy ve včelstvu budou plodové pauzy, aby docházelo k úmrtí nemocných včel v úle a nedocházelo k neustálému předávání nemoci například na potomky.
Tato metodika bude nyní vysoce účinná a přinese v blízkých letech skvělé výsledky a daní včelaři budou mít úhyny minimalizované na minimum. Budou muset ale takto postupovat už prakticky napořád, včelaření se zase změní a včelaření, které bylo ještě nedávno, třeba v roce 2015, bude pouze minulostí. Zde se také bude udržovat při životě vysoké procento neodolných včelstev, přibližně 99 % a když se nějaké včelstvo vyrojí, v lese nebude mít prakticky žádnou šanci na přežití. Za pár let přijde další selekční tlak, například černá sršeň a zbývající 1 % půjde opět dolů. Tato cesta připomíná laboratorní podmínky, s přírodou už nemá prakticky nic společného.
Jak se tedy chovat, když chceme postupovat cestou přirozenou, založenou na přirozeném výběru, na evoluční biologii? Vynechat nyní veškeré ošetřování vůči varoóze a DWV už není možné, zde je vysoké riziko 100% úhynu (proto ve své knize představuji metodiku postupného návratu). Aktuální cíl je vrátit se z 1 % zpět na 3 % a samozřejmě po této zkušenosti, která dopadne pozitivně, pokud se tak rozhodneme, věřím, že budou včelaři motivováni jít z 3 % na 10 % a dále nahoru tak, aby se naše české včelaření vrátilo do zdravé podoby.
Metodika návratu z 1 % na 3 % spočívá v ignorování daného problému. Pouze je dobré provést podpůrná opatření, tzn. maximalizovat genetickou diverzitu, vytvořit více stanovišť. Víme, že se tyto viry velice šíří mezi včelstvy například umístěnými v jedné řadě na společném česnu, zde může dojít k úhynu v přírodě odolného včelstva díky příliš vysoké dávce z celé řady neodolných včelstev, tzn. včelstva se mohou trošku rozhodit například do řad po pěti apod. Množit přeživší, nebránit tolik rojení, využívat i rojové matečníky, tyto matky jsou často obzvláště silné a výkonné. Minimalizovat stres včelstev na minimum například tím, že jim necháme také dostatek medných zásob apod.
Proč píšu, že je ignorace problému důležitá? Protože v tom případě necháme řešení problému na přírodě. Nevložíme se do toho my a už po dvou zkušenostech víme, že jsme včelám pouze ublížili, protože z evoluční podstaty popsané nejen v tomto článku, jakékoliv bránění v přirozené selekci včelstev nakonec způsobí stejně ještě větší utrpení, než samotná přirozená selekce.
Kdybychom varoózu po jejím příchodu ignorovali a včelařili jako v 70. letech, tak se stav obnoví do stavu jako v 70. letech, naprosto sám a přirozenou cestou. Z 10 % by se včelky samy dostaly zpět prakticky na 100 % během čtyř až sedmi let. Kdybychom v roce 2007 nezačali aplikovat i v létě a ignorovali bychom tento problém, ale proti varoóze bychom aplikovali, tak by se stav zvedl z 3 % na 10 % zpět naprosto samovolně, samozřejmě po patřičné selekci neboli prošlo by se těžkým rokem (zpravidla by těch těžších roků bylo více – 2 nebo 3), ale potom by zase vysvitlo slunce. Tento postup by spočíval v tom, že bychom stále aplikovali pouze v zimě a přes léto bychom neřešili nic. Toto rozhodnutí vede přibližně k 70 % selekci (díky často podkopané genetické diverzitě na včelnicích by mohlo dojít k vyšším úhynům, přibližně okolo 80 – 85 %).
Chci tedy apelovat na včelaře:
– Mrtvé včelstvo na varoózu uhynulo na parazitické onemocnění zvané varoóza
– Mrtvé včelstvo na virus deformovaných křídel umřelo na tuto infekci
– Mrtvé včelstvo na virus paralýzy umřelo na tuto infekci
– Úhyn včelstva na lidskou chybu nastává v případech lidské chyby, například nedostatečného zakrmení apod.
– Úhyn na varoózu zpravidla není včelařovou chybou a ani na infekci
Nemysleme si, že včelstva by bez nás nepřežila, že nás potřebují, nehrajme si prosím na bohy. Do tohoto dne si od roku 1980 zatím takto hrajeme a tato hra vede pouze směrem k druhovému ohrožení včely a časem k neřízeným obrovským úhynům díky degenerované populaci.
Podívejme se na tuto studii:
Systemic Spread and Propagation of a Plant-Pathogenic Virus in European Honeybees, Apis mellifera
https://mbio.asm.org/content/5/1/e00898-13?fbclid=IwAR0_gJh3iEngbRZ55XGgJRcIWZkYCHjqhgjEWTRek-J2vLJakrOv6rsqh68
Je zde zajímavý obrázek:
Včelstvo A představuje zástupce slabých včelstev.
Včelstvo B představuje zástupce silných včelstev.
Slovo slabé a silné nemusí znamenat pouze početnost, ale i vitalitu včelstev.
Vidíme, že včelstvo B provází v průběhu roku mnohem menší infekční zátěž, než u včelstva A. Zaměřme se hlavně na virus deformovaných křídel (DWV) a virus TRSV (Tobacco ringspot virus. Česky: Virus prstencové skvrnitosti tabáku). TRSV je virus (+)ssRNA postihující rostliny, ale dokáží jej přenášet i mšice a dokáže postihnout i naše včelstva.
U včelstva A vidíme také černou čáru v únoru, kdy došlo ke kolapsu včelstva. Včelstvo B přežívá.
Podívejme se na tuto další studii:
Honey Bee-Infecting Plant Virus with Implications on Honey Bee Colony Health
https://mbio.asm.org/content/5/2/e00877-14?fbclid=IwAR33puuzIge0gzQ9eJItGrbz1pIoolOkqjanjZKe7zlVfFj49iUVo5w9RuQ
Kde se uvádí: „The observation that TRSV infection correlates with poor colony health …“.
Volně přeloženo: Pozorování naznačují, že infekce virem TRSV koreluje se špatným zdravím včelstev.
Což znamená, že u (všech) zmíněných virů v této studii dokáže proběhnout přirozená selekce, kdy slabí umřou a silní přežijí.
A na pouze silných včelstev se dokáží stavět budoucí generace. Kdybychom od začátku vše nechali na přírodě, tak selekce na virus (A/C)BPV by znamenala pokles silných včelstev, nepotřebující lidskou ruku k přežítí, ze 100 % na 30 % (odhad/model), nyní jsme šli dolů z 3 % na přibližně 1 %.
Proto chci jednoznačně vyzvat všechny včelaře, aby zatli zuby a nezačali bránit přírodě v selekci už na třetí selekční tlak. Pokud včelaři zuby zatnou, tak se dostaneme zpět na 3 % a tento krok odvrátí to nejpodstatnější – cestu vedoucí k druhovému ohrožení včely.
Ing. Jan Peterek, 20.12.2018
