Dobrý den vážení včelaři. Přišel čas na článek ohledně CCD. CCD se v posledních letech hodně diskutuje a je ožehavým tématem.
Co je to CCD?
Syndrom zhroucení včelstev (anglicky Colony Collapse Disorder (CCD)).
Kde se objevil?
V USA, někteří říkají, že je už i u nás.
Co je příčinou?
Lidé se snaží přijít na příčiny hromadných kolapsů včelstev, ale nedaří se jim to. Zkoumá se vliv pesticidů, nemocí a dalších faktorů včetně globálního oteplování (sám globální oteplování vnímám jako přirozený proces s neškodným přispěním člověka, důvod mého postoje by vydal na další článek), vlivu rádiových vln (které se používají pro všudy přítomnou komunikaci) atd. Celosvětově se už vyhodilo hodně finančních prostředků na zjišťování příčin hynutí včelstev a zpravidla to nikdy nikam nevedlo.
Jak je to s medovými výnosy v průběhu desetiletí v USA?
Od 50 let 20 století se také sledují medové výnosy včelstev v USA, viděl jsem nedávno jeden graf, a právě v těch 50 letech byly medové výnosy nejvyšší. Od té doby stále klesají. Co za to může, že včelstva nejsou schopna nanosit to, co dříve? Zemědělská krajina, změna počasí nebo samotná včelstva? Kde to celé směřuje? Jak daleko jsme za USA my v Evropě? Čeká nás v budoucnu stejný scénář?
Roste úhynovost i u nás?
Co si tak všímám chování velko-včelařů, tak se v posledních letech začínají soustředit více na oddělky než na medovou produkci. Oddělky se dělají prakticky každým rokem stejně, nejsou tolik závislé na počasí a je po oddělcích velká poptávka. Ceny oddělků šly také nahoru. Počet včelstev je v republice přibližně pořád stejný, oddělky zpravidla nahrazují uhynulá včelstva, což také znamená, že se zvýšila úhynovost včelstev v posledních letech. Dalším ukazatelem rostoucí úhynovosti včelstev u nás jsou úhynové roky. Konkrétně jsou za úhynové roky považovány: 2002, 2007, 2012, 2014, 2016, 2017, 2018.
CCD z globálního pohledu
U CCD je velice důležité si uvědomit to, kde CCD vzniklo a jak se po světě šíří. Podívejme se na to z globálního pohledu. Máme tady vyspělý západní svět a chudší východní svět. Kde jsou problémy s udržením včelstev? Očividně ve světě západním.
České včelaření dokáže napovědět, co je příčinou CCD
K odhalení příčin CCD nemusíme chodit daleko, dokonce dokážeme popsat příčiny CCD na našem včelaření v České republice. Naši republiku můžeme také rozdělit na západní a východní, tak jako jsme rozdělili v odstavci výše celý svět na západní a východní. Západní republika (Čechy) disponuje trošku vyšší životní úrovní, východ republiky (Morava, Slezsko) je mírně chudší. Rozdíl není zase tak velký, přesto se projevuje i ve včelařině. Jak? Tak, že podle statistik je obecně v Čechách více roztočů a na Moravě více moru. To, proč je v Čechách více roztočů a na Moravě více moru se dočtete v dalších odstavcích.
Vyšší úhyny v Čechách (na západě) než na Moravě a Slezsku (na východě)
Když se podíváme u nás na poslední roky a na úhyny, které nastaly, tak například letos byly nejvíce zasaženy úhyny Jižní Čechy a Praha. Loni byly největší úhyny na Dobříšsku a Blatné. Hodně včelařů mluvilo doslova o odvčelených oblastech jak letos, tak loni. Co se týče Moravy a Slezska, tak se zde žádné katastrofy příliš nekonají (aspoň prozatím).
Proč jsou větší úhyny v Čechách než na Moravě? Proč tomu tak je? Je to opět jednoduché. Na Moravě se můžeme ještě dokonce i často setkat se zadem přístupnými úly, tzv. budečáky. Souvisí to s trošku chudší oblastí. U včelaření, kdy se do včelstev zase tolik nezasahuje, je pravděpodobnější vyšší výskyt moru. Výhoda je v četnější postupné aspoň částečné selekci v průběhu desetiletí, což udržuje celkově trošku silnější včelí populaci v oblasti. Kdo má úly typu budečák si jen těžko koupí šlechtěné včely, šlechtěnou matku nebo doveze včelu z jiných kontinentů, což vede k většímu udržování místní včely, což je velice dobré pro udržitelnost. V Čechách je situace jiná, jedná se o trošku bohatší krajinu. Lidé mají více peněz na nové úly, na nákup „kvalitních“ včelstev, na mezistěny a obměnu díla, na léky, na benzín, který spálí cestou na přednášku. Na přednáškách se výhradně prezentují šlechtěné včely a metodiky kvalitního a poctivého udržování při životě i těch nejvíce neodolných včelstev. Což postupně vede k chřadnutí populace. Zpočátku vše funguje, postupně se situace začne obracet, až se může úplně převrátit.
Naštěstí si všímám nemalé změny v myšlení včelařů v poslední době a věřím, že se neustále každoroční zhoršování udržitelnosti včelstev zastaví a ideálně se situace začne postupně zlepšovat. K této změně není zapotřebí žádných velkých změn, stačí se zaměřit na vyšší genetickou diverzitu, nezachraňovat každého slabocha a všímat si odolnějších včelstev.
Proč je více roztočů v Čechách?
Důkazem větších lidských zásahů do včelstev na západě je to, že je podle statistik na západě (v Čechách) více roztočů, jak už bylo napsáno výše. Důvodem je to, že jsou šlechtěné včely ve varroatoleranci obecně horší, než místní včelstva. Proč tomu tak je? Protože šlechtitelé se včelařením zabývají velice intenzivně a jsou schopni lépe zachránit i ta nejvíce neodolná včelstva, kdežto řadový včelař někde na vesnici se o včelstva tolik nestará, což vede k tomu, že si včelstva „musí vystačit s tím, co mají“, což vede k aspoň drobné selekci (například úhynem nejhorších). Úhyn nejhorších včelstev zvedne průměrnou odolnost na stanovišti, dalším rokem se vyrojí odolnější včelstva nebo se z nich udělají oddělky. Mrtvá nejhorší včelstva už dále nepokračují v produkci trubců, rojů apod.
Proč je více moru na Moravě a ve Slezsku?
Jak už je psáno výše, díky chudší oblasti a obecně díky menším investicím do včelstev. Zajímavostí je to, že v obecném měřítku tam, kde je více moru, je ohrožení včely na druhové úrovni zpravidla nejmenší. Slovo „mor“ patří do středověku, ve 21. století by se už nemělo vůbec používat, víme, že se nejedná o „mor“ v pravém slova smyslu. Padaly už první návrhy na přejmenování tohoto bakteriálního onemocnění na „americkou hnilobu“. Americkou, protože byla v Americe poprvé popsána. Další bakteriální onemocnění – hniloba včelího plodu, o které se nyní píše, protože se opět v naší republice vyskytla, by se jmenovala „evropská hniloba“.
Můžeme se podívat na mapu výskytu americké hniloby (moru) a zjistíme, že je jí mnohem více na Moravě a ve Slezsku. Odkaz ZDE.
To souvisí s tím, že včelaři na východě republiky tolik do včelstev nezasahují. Americká hniloba ukazuje, v jakých oblastech budou včelky nejméně ohroženy na druhové úrovni díky menšímu počtu lidských zásahů. Tam, kde je více americké hniloby, tam bude situace druhově udržitelnější. Ano, je to tak.
Samozřejmě, že je potlačení americké hniloby správné, nelze ji ale řešit tak, jak se řešila. Tzn.: kupte si šlechtěné včely s dobrým čistícím pudem, udělejte samé sestry a tím osaďte své včelnice. Masivní rozchov malého množství včelstev je vždy špatně, vede pouze ke snížení genetické diverzity a ta je klíčová.
Jsou nízké úhyny správným znakem?
Často se na přednáškách včelaři prezentují, dokonce až pyšní tím, že nemají úhyny. Je toto ale správný pojem? Pakliže zde máme tlaky na selekci především z pohledu nemocí, tak jsou úhyny nutné, aby přežil druh. Pakliže máme například na snůšku chudý rok a vzniká selekční tlak z pohledu snůšky, kdy by v přírodě umřela včelstva, která si nebyla schopna nanosit dostatek nektaru, a přežila by pouze včelstva aktivnější, která si dostatek nektaru nanosila, můžeme zasáhnout a včelstva přikrmit. K selekci nedojde a přežívají všechna včelstva. Pokud je selekční tlak dočasný, je možné včele pomoci, protože víme, že je situace pouze dočasná a následně se zlepší. Pakliže máme selekční tlak, který zůstává do dalších let, je dobré řešení ponechat vše na přírodě okamžitě. Druhá možnost je selekční tlak oslabit a rozvrhnout ho do více let, tím nás nepotkají tvrdé okamžité úhyny, ale pouze částečné, které se ale budou v dalších letech opakovat, než se včelstva úplně proselektují.
Co je tedy správné u selekčního tlaku, který s námi zůstává nadále?
Koncept A: Selekční tlak pouze eliminujeme stále a dokola. Přežívají neodolná včelstva a průměrná odolnost včelstev klesne. Tím, že přežijí neodolná včelstva, dojde k následnému zhoršování situace a vymykání kontrole. Pokud opět chceme, aby nás nepostihly úhyny, musíme vylepšit stávající metodiku záchrany neodolných jedinců, kterých je čím dál více. Na přednášce říkáme, že úhyny nemáme a problém, který tím začneme nabalovat, neřešíme. Tento koncept vede k postupnému druhovému ohrožení včely.
Koncept B: Ponecháme vše na přírodě. Dojde k úhynu všech neodolných jedinců. Průměrná odolnost na stanovišti po úhynu všech neodolných jedinců zůstane na stejné úrovni jako před příchodem selekčního tlaku (tedy prakticky opětovná 100% udržitelnost). Co ale řekneme na přednášce? Pohynuly včely, ale selekční tlak je vyřešen a my se můžeme těšit do dalších let. Zde se jedná o Darwinovský přístup. Darwinovský přístup je ideální v případech, kdy máme problém rozeznat projev selekčního tlaku. Například ideální je tento koncept B na selekci na Nosemu Ceranae. Nosemu Ceranae nejsme schopni účinně selektovat s dočasnou pomocí léčiv, proto je Nosemu Ceranae ideální nechat od začátku plně na přirozeném výběru.
Koncept C: Selekční tlak eliminujeme, ale hledáme chování a principy odolných včelstev, které poté množíme a ta neodolná vytěsňujeme. Co řekneme na přednášce? Úhyny nemáme, ale víme, že se bude situace postupně zhoršovat, pokud nedochází k přirozené selekci a tak situaci okamžitě řešíme. Zde se jedná o Mendelovský přístup. Obvykle je tento přístup těžší, dá se použít v případech, kdy jsme viditelně a jasně schopni rozeznat projev selekční tlaku. Dobrým příkladem tohoto konceptu C by mohla být selekce na agresivní Sršeň Černou z Asie, která se k nám dostane do několika let. Můžeme vložit česnová síta, aby se sršeň nedostala dovnitř včelstva a úplně jej nezlikvidovala, ale zároveň můžeme sledovat projev včelstev v případě výskytu tohoto sršně v blízkosti či jej můžeme chytat a vkládat do včelstev a sledovat jejich reakci. Ta včelstva, která vykážou schopnost se ubránit, následně množíme a ta, která se ubránit nedokáží, postupně vytěsňujeme. Cíl je mít co nejdříve plně odolná všechna včelstva.
Koncept B a koncept C vede k dlouhodobé udržitelnosti bez cesty vedoucí k druhovému ohrožení. Bohužel se na přednáškách prezentoval stupeň úhynů a když byl nízký, tak byl včelař považován za dobrého, aniž by se včelaři zajímali o to, zda jeho včelstva dokáží sama přežít. Tedy se od příchody varoózy včelařilo výhradně konceptem A.
Jedna z pěkných ukázek rozdílu v přístupu ke včelám v západním a východním světě
Američané Harbo a Harris si tuším přímo dovezli do USA včelu z Ruska, která prošla přirozenou selekcí na varoózu a na které následně popsali Varroa Sensitivní Hygienu (VSH). Nejprve se toto chování jmenovalo SMR (Suppresed Mite Reproduction). Proč jeli Harbo a Harris někde do východního Ruska? Proč tento výzkum neprovedli na včele v USA? Protože když se plošně ošetřuje v celém státě, tak je najít přirozeně odolnou včelu dost těžké. Jeden z mála, kdo také za včelu a její přežití v USA bojuje a představuje své selekční výsledky, je Daniel Weaver z Texasu. Jeho internetové stránky najdete ZDE.
Co je tedy příčinou CCD a proč se děje ve vyspělých zemích? Není příčina v přístupu ke včelám? Jak se bude CCD po světě šířit? Od západu na východ tak jak bude společnost celosvětově postupně vyspívat a jak se budou zvedat zásahy do včelí evoluce?
Genetická diverzita jako zásadní faktor
Dalším, velice silným faktorem je genetická diverzita. Každé zdravé včelstvo by mělo ze zákona přírody vyvést potomka. Jedním z nejtěžších lidských omylů je masivní rozchov malého množství včelstev. Na internetu se dají nalézt studie, kde je psáno, že šlechtění včelstev vede zpravidla ke ztrátě genetické diverzity, a právě toto je další důvod toho, proč jsou šlechtěná včelstva obecně náchylnější než místní směska.
Přespolní páření
Přespolní páření jako záruka vitálních jedinců je známa už od afrických kmenů. Přespolní páření byla skvělá prevence před příbuzenským pářením. Bohužel tvrdým prosazováním šlechtěných matek, kdy si já koupím šlechtěnou matku a další včelař bydlící 5 km daleko samozřejmě také od stejného chovatele nebo mu já tu šlechtěnou namnožím a nabídnu mu tyto matky, se proces přespolního páření velice narušil. Tím, že si včelaři nedrželi své včelky, ale hnali za „dobrým čistícím pudem“, protože nad nimi visel strašák jménem mor, způsobili/způsobí daleko větší následné úhyny díky poškozené genetické diverzitě a plošná náprava bude velice složitá.
Tím, že včelaři chovají vzájemně geneticky příbuzná včelstva došlo k tomu, že snubní lety přestávají dávat smysl. Neoplozená matka je letec na dlouhé tratě, proč tomu tak je? Přece aby matka pokřížila geny. Páření s příbuznými včelstvy by vedlo k neduživosti a vyšší úhynovosti, proto matky létají přibližně 7km daleko. Jenže co když má včelař 7 km daleko včelstva od toho samého chovatele? Což představuje aktuální koncept včelaření. V tom případě je úplně jedno, zda se bude matka pářit 7 km daleko anebo doma, výsledek bude stejný. Pokud se bude pářit doma při stejném výsledku, tak se není čemu vidit, že roste neduživost, neudržitelnost, vyšší úhynovost až CCD.
Řešení odvrácení šíření CCD a řešení vrácení úhynovosti včelstev do normálu
K tomu, aby se rozjelo CCD a masivní hynutí včelstev, je zapotřebí několik desítek let proti evoluční práce (které už uplynuly). Až poté se začnou projevovat problémy s nepochopitelnými masivními úhyny (které se už nyní v západním světě dějí). Pokud chceme plošnou nápravu, tak ta se nedá také udělat za několik let, ale je to práce na delší dobu, protože v bodě, kdy se začnou masivní úhyny dít a člověk pochopí, co se vlastně všechno odehrálo, je už systém velice poničen a plošná náprava není tak jednoduchá.
Vše je tak trošku i lidské
Existuje takové přísloví: „Až člověk vyloví poslední rybu, až poté zjistí, že se peníze nadají jíst“. To, že se na západě začíná projevovat včelařská neudržitelnost, klesají medové výnosy, rostou úhyny včelstev, což zvedá poptávku po nových oddělcích, aby se doplnily stavy, je ideální doba, aby se toto popsalo včetně příčin. Včelaři, kteří včelaří v ještě ne tak poškozené oblasti (zpravidla východněji), by si mohli vše uvědomit a při vyšší životní úrovni, která se i k nim postupně dostane, nezačali do včelstev také čím dál více zasahovat. Kdybych mluvil o špatném konceptu včelaření dříve, ještě předtím, než by se začaly dít úhyny, věřilo by jen minimum lidí.
Na koho se včelaři obrací, když chtějí odolnější, udržitelnější včelu, kterou nepostihují neustálé úhyny?
Říká se, že je afrikanizovaná včela odolnější, není se čemu divit, v Africe jsou tvrdší podmínky a v Africe ještě není tolik proti evolučních zásahů do včelstev. Dále včela z Ruska, často oblast Primorsko (nad Čínou), odtamtud se včely také dováží i k nám. Daniel Weaver z Texasu musí mít také řadu zájemců o jeho matky určitě i z Evropy. Problém bude, až sem někdo s touto proselektovanou včelou doveze i virus DWV genotypu B, který způsobí další vlnu nemalých úhynů u nás na naší, bohužel nyní už dost zchřadlé, včele. Nemalý zájem je také o včely ze Švédska od včelaře Österlunda, který u sebe nechal pokřížit několik plemen včel včetně afrikanizované, čímž mohl tímto křížením docílit vyšší odolnosti na nemoci, protože už samotná afrikanizovaná včela je odolnější, také díky tomu, že na ni není dlouhodobě prováděna „léčba“ (tedy záchrana neodolných jedinců před smrtí, která by je v přírodě jinak postihla). Co nám svět dále nabízí? No celkem už nic moc. Trošku jsou na západě pokusy s inseminací, ale podle slov nizozemského včelaře na Hornolužickém dni v Německu 13.4.2019 (odkaz ZDE), se za 20 let zatím nikde nedostali. 20 let zabitých bez výsledku, přitom když se včela nechá na přirozeném výběru, tak jsou výsledky okamžitě, v rámci několika málo let.
Když se na to podíváme z globálního pohledu a budoucnosti. Tak lidé včelařící na východě, ze západu přiliš včelstva vozit nebudou. Lidé včelařící na západě, budou vozit včelstva z východu, protože západní včelaření není dlouhodobě udržitelné, protože dochází k většímu počtu zásahů do včelstev, kdežto včelaření na východě je udržitelnější z důvodu menších zásahů do včelstev (především do včelí evoluce).
Obecně můžeme říct, že se budou (a už i dováží) včelstva, která jsou původem z chudších oblastí (východ, Afrika), protože zde byla včelstva v době minulé více ponechána přirozenému výběru a proto se na nich dá včelařit i v budoucnu. Západní svět vede svou západní včelu přímo k druhovému ohrožení.
Záhadná včela
Ona je ta včela tak nějak trošku záhadná. Je to sluneční tvor řízen hluboce propracovanými zákonitostmi, protože tento druh funguje na naší planetě velice dobře už desítky milionů let. Často přežívají včelstva, o kterých by si člověk myslel, že nepřežijí. Naopak ty, u kterých si myslí, že jsou dobré, tak kolabují. Proto by lidé neměli zasahovat do evolučních záležitostí včely.
Snížená snůška vs. převčelenost
Říká se, že za úhyny může převčelenost. Včelstev je od roku 1960 pořád stejně. Na to se často odpoví, že chováme 2x tak silná včelstva – není pravda. I ve starých knihách se mluví o početnosti v létě 70 000 a v zimě 15 000. Mé zkušenosti také říkají, že proselektované, nešlechtěné včely jsou ještě výkonnější a početnější než ty šlechtěné. Možná byly šlechtěné včely na počátku opravdu výkonnější, ale tou příbuzenskou plemenitbou, protože je má už prakticky každý, dochází k jejich postupnému chřadnutí.
Dobře, tak pokud je včel v republice pořád stejně, tak je nižší snůška. Ano, to je pravda, opravdu se příliš všechno často kosí, stříká se plevel (který také kvete), máme zde obrovské lány monokultur, které jsou zpravidla postříkané proti plevelu, a tak se na velkých plochách neobjeví ani květ. Každopádně pokud se v přírodě objevují přirozené redukce populace na popud nízkého stavu potravy, dochází zpravidla, a to výhradně k redukci. 100 % úhyny, které se začínají objevovat nesouvisí s převčelenou krajinou či chudší snůškou, protože v případě nižší snůšky v přírodě nedochází tak razantním plošným kolapsům dané populace, to by musel být obrovský výpadek potravy, aby došlo k tak závažným ztrátám.
Prošlechtěnost krajiny
Mohli bychom zavést pojem „prošlechtěnost krajiny“ a uviděli bychom, co nám to říká. Když se podíváme na mapu úhynů včelstev (mapa ZDE), vidíme jistý trend ve vyšší úhynovosti v Čechách než na Moravě, jak je už psáno výše. Pokud bych měl stanovit prošlechtěnost krajiny v Čechách, bylo by to vysoké číslo, řekl bych i okolo 98 %. Na Moravě taková prošlechtěnost není. V mé lokalitě asi 90 %. Na Moravě jsou oblasti s vyšší prošlechtěností, ale i s mnohem nižší. Nešlechtěná včelstva pouští geneticky odlišnější trubce do okolí, což pomáhá ředit geny na trubčích shromaždištích, udržuje se aspoň částečná „špinavost“ a to je velice dobře.
Absurdita v podobě „špatných“ trubců
Kdo chce hledat odolnější včelu, tak se říká, že je to v běžné české krajině těžké, protože pokud najdu odolné včelstvo, dcery už tak dobré nebudou díky tomu, že matku oplodní špatní trubci. Když se podíváme na prošlechtěnost krajiny, tak ta nám říká, že je zde vysoké procento prošlechtěnosti. Včelu bez původu po dědovi chovají poslední střípky včelařů, zbytek chová včelu šlechtěnou. Proč by zde tedy měli létat špatní trubci? Slova o špatných trubcích znamenají, že šlechtitelé prodávají špatná včelstva. Je zde silné protiřečení, protože se šlechtěná včelstva prezentují jako skvělá a když je prakticky všichni mají, tak se mluví o tom, jak nám tady létají špatní trubci. Kde je teda pravda?
Jaké jsou mé aktuální výsledky?
Sám se snažím hledat včelstva, která budou přirozeně odolná, schopna přežít bez člověka, pouze tato včelstva ponesou geny do budoucna. Letos jsem zase ušel kus cesty a k takové včele se blížím. Jakmile budu mít dobré výsledky, bude učiněna nabídka.
Masivní množení jedné krve zase není správné, opět by to vedlo k následné neudržitelnosti v budoucnosti, proto pojedeme na jiném konceptu, která bude obnášet nemalou spolupráci mezi včelaři.
Až naleznu plně odolnou včelu (samozřejmě k aktuálnímu datu), učiním nabídku, poté bude pečlivě koncept rozepsán.
Mým cílem je odvrátit druhové ohrožení včely, eliminovat CCD a představit metodiku dlouhodobé udržitelnosti, tak aby tady byla včela medonosná další miliony let. Nemáme žádné právo ji druhově ohrožovat.
CCD není nic jiného, než reakce na těžké lidské chyby a zásahy do včelí evoluce v průběhu uplynulých několika desítek let
Prosím, uvědomte si, jak vypadá včelaření na západě z globálního pohledu. Uvědomte si, čím se liší včelaření na západě republiky a na východě republiky a vezměme si z každého to dobré
– Mějme moderní úly
– Obměňujme dílo
– Mějme moderní technologie na zpracování medu
– Chovejme svá včelstva, aby se matky pářily s odlišnými trubci
– Selektujme, vybírejme na svém stanovišti plemenná včelstva
– Nemnožme malé množství včelstev, ale snažme se, aby každé dobré včelstvo vyvedlo potomka
– Omezujme zásahy v podobě ošetřování včelstev, všímejme si, která včelstva zvládají tvrdší podmínky
– Pakliže chceme koupit včelstva/včelí matky třeba i šlechtěná, tak pokud je to ze střední Evropy, není problém, každopádně pouze obohaťme svou včelnici, ne, že zase něco masivně namnožíme
Pakliže pochopíme problém CCD a budeme se řídit těmito body, tak nás žádné CCD nikdy nepostihne. Bohužel především v Čechách jsou včelstva na CCD prakticky už plně nachystána, každopádně to poslední procento odolných tady stále ještě je, věřím, že ještě i v Čechách.
Ing. Jan Peterek, 4.7.2019
