Dobrý den vážení včelaři,

v posledních dnech jsem přemýšlel nad několika otázkami, nad kterými jsem hledal odpověď.

Nejprve napíšu, co víme o aktuální situaci v Evropě a v USA

  • V USA se drží a převládá virus deformovaných křídel genotypu A (DWV-A) i přesto, že se tam varianta B (DWV-B) ukázala a je mírně rozšířená (podívejte se například na tuto studii, odkaz ZDE). Proč varianta B nebyla v USA úspěšná?
  • V Evropě se rozšiřuje varianta B a vytěsňuje variantu A. DWV-B je v Evropě úspěšnější než v USA (podívejte se například na výsledky Belgického celonárodního otestování včelstev, odkaz ZDE, kde byla varianta B nalezena u všech testovaných vzorků)
  • Podle předběžných laboratorních výsledků se zdá, že je varianta B rozšířena už také v ČR (výsledků není mnoho, proto bych rád udělal celonárodní otestování včelstev včetně otestování na genotyp tohoto viru)
  • V posledních letech došlo nejen u nás ke zhoršení zdravotní situace včelstev, souvisí to s DWV-B?
  • Podle studií varianta B zabíjí pomaleji (v porovnání 1 částice DWV-B vs. 1 částice DWV-A), je ale rychlejší v množení než varianta A, co to pro nás znamená? Je to pro nás banální nebo důležité? Podívejte se například tuto německou studii, odkaz ZDE, která říká, že varianta B úzce souvisí s úhyny včel/včelstev přes zimní měsíce
  • Podle dostupných studií se zdá varianta C jako nejvíce škodlivá

Abychom zjistili, proč se v USA drží DWV-A a v Evropě silně převládá DWV-B, musíme se podívat na odlišnosti obou kontinentů. Sám, jak víte, vycházím z podstaty evoluční biologie. Ta říká, že převládne takový virus, který bude úspěšný.

První má myšlenka byla, že má včelaření v Evropě slabinu v podobě možného neomezeného šíření viru, který nezná naše hranice, díky vyšší hustotě a rovnoměrnosti zavčelení, takže virus nemá v šíření žádné zábrany. V USA jsou vysoké koncentrace včelstev na jednom místě a pak jsou zase území, kde včelstva nejsou žádná. Zde má potenciální nový virus v šíření bariéry.
V případě, kdy by byl DWV-B velice rychlý v množení a velice rychle by včelstva zabíjel, rozšířil by se po celé Evropě, ale v USA by nemusel mít úspěch, protože pokud by se v nějaké lokalitě objevil, tu by vyhubil, čímž by vyhubil sám sebe a tak by se dále nerozšířil, protože vedlejší oblasti by byly například zavčeleny velice nízce. Samozřejmě nemusí danou lokalitu vyhubit celou, může dojít jen k tvrdé selekci, přičemž přežijí pouze odolní jedinci a virus následně sníží svou účinnost (viz můj článek Králík vs. Včela, odkaz ZDE), aby se v populaci udržel.

Druhá myšlenka, která mě napadla, byla ohledně způsobu včelaření. Způsob včelaření může mít zásadní dopad nejen na genotyp viru deformovaných křídel. V USA je mnoho velkovčelařů, v Evropě je zase mnoho malovčelařů. V USA dělají v létě zásahy do včelstev (samozřejmě ne všichni, v USA je už skupina včelařů, která neošetřuje vůbec), ale pouze takové, které nezaberou příliš času, takže do úlů vloží zpravidla nějaký varroacid a tím to končí. U nás, na kontinentu malovčelařů, máme na svých “několik” včelstev dostatek času a místo chemických letních postupů volíme často postupy zootechnická, která jsou více časově náročná. Podívejme se do časopisu Včelařství 11/2020 ohledně včelaření v Belgii, kde se píše, že v Belgii provádí hlavně zásahy zootechnické.

Zootechnické zásahy jsou: odstraňování plodu, přemetení na mezistěny, klíckování matky, dělení včelstev, …

Zde se zdá, že je přístup dostatečně odlišný (chemický postup vs. zootechnický), který bude mít rozdílné zásadní vlivy na virus deformovaných křídel. Rozeberme si to dále:

  • V USA se díky pouze chemickým postupům nebude virus deformovaných křídel genotypu A dostatečně potlačovat, což bude znamenat, že bude DWV-A v USA stále úspěšný
  • V Evropě se díky zootechnickým postupům bude DWV-A výrazně potlačovat, což povede k jeho výrazné neúspěšnosti s velkou pravděpodobností rozšíření jiné, úspěšnější varianty

Podívejme se také do ČR. Variantu A zde máme přibližně od roku 2007, virus nebyl vyřešen díky lidským umělým zásahům, které nedovolovaly přirozené selekci na tento virus, kolektivní imunita u včelstev nevznikla. Byly roky např. 2008, 2009, 2010, 2011, 2013, 2015, kdy nebyly úhyny včelstev, včelaři bránili DWV-A v selekci velice účinně a z DWV-A se po letech stal neúspěšný virus. Příroda si cestu k selekci ale stejně najde a tak bylo jen otázkou času, než vznikne nová varianta viru, která už bude úspěšná. A tak se zrodil genotyp B, který v Evropě slaví úspěch. Co o něm víme? Množí se rychleji, proto přetlačuje DWV-A. Zaměřuje se zřejmě více na zimní generaci včel (podívejte se opět například na tuto německou studii, odkaz ZDE), zřejmě ne tolik na letní, jako to mělo DWV-A, čímž obchází naše letní zootechnické zásahy. Zabíjí včelky/včelstva klidně až několik měsíců po napadení, zabíjí pomaleji, ale svou práci vykoná lépe než varianta A.

Evoluční biologie také říká, že bude epidemie taková, jakou si ji uděláme. Prováděli jsme mnoho zásahů do včelstev a z genotypu A jsme vytvořili neúspěšnou variantu, jelikož jsme ale problém nevyřešili (vyřešení problému nastane v případě vzniku kolektivní imunity, tu získáme buď očkováním nebo přirozenou selekcí s úhynem neodolných jedinců (u včelstev jediná správná cesta)), přišla varianta B, která to dělá trošku jinak. Je můžeme říct imunní na naše letní zootechnické zásahy a my vůči ní nedokážeme účinně zasáhnout, minimálně ne tak, jako u varianty A.

Jelikož se DWV-B projevuje spíše “chronicky”, než “akutně”, nefungují na něj letní umělé zásahy včelařů například v podobě odstranění plodu. Po odstranění plodu se včelky tímto chronickým onemocněním necítí tolik nemocné, čímž už napadené včelky virem DWV-B neopouští v takové míře úl jako u DWV-A, takže se včelstvo onemocnění nezbaví, virus v úlu zůstává. Zimní generace se sice narodí bez zdeformovaných křídel, ale postupným bujením této systémové nemoci začne umírat během podzimních a zimních měsíců.

  • Varianta A nedokázala včelstva selektovat, protože jsme jí v tom dobře bránili
  • Varianta B je lépe přizpůsobená evropskému včelaření, nedokážeme proti ní tak účinně bojovat jako u varianty A a tak nastávají úhyny včelstev

Když se podíváme do USA, tak tam přiznávají roční ztráty včelstev okolo 30-40% (podívejte se například na tyto stránky, odkaz ZDE a vlevo klikněte na “loss by year”). Pokud dané stránky navštívíte, klikněte vlevo také na “used varroa treatment”, zaškrtněte “all”, “all”, “all” a na grafu vidíme 35,4% vs. 44,2%, tedy podle tohoto grafu přináší ošetřování včelstev vůči varoóze už jen pouze o 8,8% nižší úhyny včelstev. To jen tak pro zajímavost.
V Belgii hlásí také oficiální úhyny okolo 30-40% (viz Včelařství 11/2020), zdá se tedy, že je úhynová situace v USA a v Belgii podobná.

Porovnejme nyní Belgii a ČR z pohledu laboratorních výsledků a to podle celonárodního otestování včelstev v Belgii a české výsledky, které se mě dostaly (nejsou v takovém rozsahu jako v Belgii, takže je nutno brát s jistou rezervou, ale přesto je porovnejme).

Nosema apis: Belgie: 0% / ČR: 0%
Nosema ceranae: Belgie: 60% / ČR: 64%
Chronická paralýza: Belgie: 29% / ČR: 26%
Virus deformovaných křídel genotypu B: Belgie: 100% / ČR: 100% (podle výsledků z druhé laboratoře. U první, ze které jsou výše zmíněné procenta, nebyl proveden test na genotyp)

Výsledky jsou velice podobné, až je to zarážející. Pokud v Belgii hlásí 30-40% oficiální úhyny (podobně jako v USA), kolik bude u nás?

Varoózu už včelaři dobře znají, ví, jak proti ní zasahovat. V letech 2008, 2009, 2010, 2011, 2013, 2015, kdy byly velice nízké úhyny včelstev, nemohla selektovat ani varoóza. Jestli se řešila chemicky nebo zootechnicky bylo celkem jedno, zdá se, že má každá metoda své pro a proti.

  • U chemického letního postupu vzniká tvrdá selekce roztočů (u tzv. tvrdé chemie), která jejich populaci postupem času “zesiluje”, dokonce i měkká chemie, například kyselina mravenčí, bude provádět jistou selekci a že budou přežívat roztoči, kteří se budou umět lépe schovat mezi tergity, čímž bude jejich genetická výbava v selekci upřednostněna a tak může i kyselina mravenčí časem ztratit část své účinnosti. Zároveň ale nemají chemické letní zásahy takový vliv na virus deformovaných křídel. V případě, kdy už ve včelstvu propukla epidemie viru deformovaných křídel a my zasáhneme pouze chemicky, úspěch v podobě záchrany včelstva před smrtí se s velkou pravděpodobností nestane. V případě ale, že odstraníme veškerý plod ve včelstvu, zvedneme pravděpodobnost záchrany včelstva, zároveň ale virus deformovaných křídel neprovede svou selekci, stane se neúspěšným a časem jej nahradí úspěšnější varianta
  • U zootechnického postupu zasáhneme varoózu také velkou silou, víme, že se přes sezónu nachází na plodu až okolo 83% roztočů (v minulosti 67%, viz mé předešlé články. Tato změna nastala díky chemickým metodám, kdy po chemickém zásahu přežívaly s vyšší pravděpodobností roztoči, kteří byli schovaní na plodu, čímž byla jejich genetika upřednostněna a postupem času se poměr změnil, kdy na plodu tráví roztoči více času než dříve). Zootechnické metody jsou v boji s roztoči velice účinné a zároveň mají “výhodu” v tom, že neprovádí chemickou selekci roztočů, nevzniká rezistence na přípravky apod. Samozřejmě i zde máme nevýhody. Opět provádíme jistý selekční výběr, pokud nebudeme foretické roztoče nijak likvidovat, za to na plodu je budeme likvidovat účinně (metodou odstraňování plodu, třeba v jednom roce opakovaně, protože se chceme vyhnout chemickým zásahům), dojde k upřednostnění foretických roztočů (kteří budou trávit čas na včelím těle), čímž metodika odstraňování plodu časem zeslábne a včelařům nezbude než opět nasadit chemické postupy na foretické roztoče, kterých bude v poměru čím dál více. Takže i Belgické zootechnické metody se ve výsledku ukáží opět jako špatná volba. Zároveň mají zootechnické metody tvrdý vliv na virus deformovaných křídel. Virus deformovaných křídel spadá do onemocnění plodu a v případě odstraňování plodu dochází k jeho silnému potlačování, čímž z viru uděláme neúspěšnou variantu a bude jen otázkou času, než se vytvoří díky mutacím virus úspěšný, který nebude našimi zootechnickými zásahy příliš ovlivněn

Každá z metod nese jisté výhody a jisté nevýhody, zpravidla je účinnost metod pouze dočasná a žádné lidské dlouhodobé řešení neexistuje. Každá metoda díky selekčnímu výběru časem zeslábne, protože se upřednostní genetika, na kterou měla daná metoda nejmenší dopad.

Vraťme se k virus deformovaných křídel genotypu B.
Můžeme to říct také jinak, nyní přichází úhyny, které včelaři v době minulé nechtěli a bojovali proti nim, příroda si to ale stejně udělá po svém, vytvoří úspěšnější variantu.

A zbývá odpovědět ještě na jednu otázku: Co by se stalo, kdyby včelaři v Evropě přestali provádět zootechnická opatření ještě před přirozenou selekcí na B variantu? Varianta A by se zde samozřejmě nevrátila, to nejde, vznikla by nová varianta C, která by se opět rychleji množila než varianta B (aby jej přetlačila) a jeho rychlost zabíjení by byla minimálně jako u varianty A. Varianta C by byla tedy nejhorší.

Podívejme se na to tedy graficky:

Variantě A přidělme stupeň v množení a zabíjení například 3 a 3. Varianta B je v Evropě úspěšnější virus, obchází zootechnické zásahy, jeho množení je rychlejší (musí přetlačit variantu A), ale zabíjení je pomalejší (zaměřuje se až na podzimní/zimní období). V případě, že se přestanou zootechnická opatření provádět před přirozenou selekcí, vznikne nová varianta C, která má ještě rychlejší množení než varianta B (musí jej přetlačit) a rychlost zabíjení je obnovena minimálně na hodnotu varianty A.

Co z toho všechno vyplývá? Bránit v přirozené selekci na první A variantu, která nejen nás zasáhla, je ve výsledku hloupost a zbytečnost, problém nevyřešíme, pouze jej odsuneme.

Cílem všech zásahů do včelstev musí být úplná kolektivní imunita, bezhlavé zásahy bez cíle nemají žádný význam

Co nám nyní zbývá? Co máme dělat? Příroda si našla cestu k provádění své přirozené selekce, tu musíme přijmout a plně s ní spolupracovat. Jakmile vznikne kolektivní imunita na variantu B, případná zatím nejhorší varianta C už nebude takový problém a způsobí jen částečné úhyny.

Velkým problémem je absence přirozené selekce. O tomto problému jsem psal už v předešlém článku zabývajícím se porovnáním letošních a loňských úhynů (odkaz ZDE). To, že někomu padne celá včelnice a druhý včelař nemá žádný úhyn, není projevem přirozené selekce. To znamená, že v přírodě by selekce probíhala dva nebo tři roky, v aktuálním stavu bude probíhat déle.

Myslím si, že jsem nalezl smysluplné odpovědi na výše položené otázky. Jak také vidíme, není to záležitost jednoho státu, je to globální problém.

Ing. Jan Peterek, 1.1.2021