Dobrý den vážení včelaři,

abychom pochopili různé přirozené procesy: interakci viru a hostitele, šíření viru, virulenci, mutaci viru, přirozenou selekci jedinců, … musíme se také podívat mimo včelařský obor.

Podívejme se například na invazi králíka divokého v Austrálii. Více si můžete přečíst ZDE.

Zajímavé je řešení invaze. Lidé se snažili králíka divokého vymýtit například pomocí viru myxomatózy.
Vypuštění viru v 50. letech 20. století sice srazilo populaci 6x, umřelo přibližně 83% králíků, avšak virus řešil situaci pouze krátkodobě, protože:
1) Začali přežívat přirozeně odolnější králíci
2) Virus jako každý mutoval, silně virulentní kmeny zabíjely příliš rychle, než se dokázali mezi další králíky dostatečně rozšířit a tak byly přirozenou cestou vytlačeny. Méně virulentní podoby se šířily snáze. Účinnost viru díky těmto zákonitostem časem výrazně klesla.
Populace králíka začala zpět narůstat.

Další virus, který měl králíky vyhubit, byl calicivirus, který byl vypuštěn v 90. letech 20. století.
Situace se opakovala, virus usmrtil až 80% králíků, zanedlouho se ale stavy králíků obnovily.

Pakliže porovnáme králíka divokého v Austrálii a včelu medonosnou u nás, máme zde dva plně odlišné postupy.
1) Králíka se snažíme vyhubit a posíláme na něj těžká infekční onemocnění, situace nemá řešení. Část populace přežívá, množí se, předává kvalitní geny, nic co nedokáže přežít se nemnoží, vzniká nová, silná populace vůči dané infekci. Mutace viru vedou k šíření méně virulentní podoby viru.
2) Včely chceme chránit před infekcemi a tak vymýšlíme různé “ozdravné” postupy. Dochází k přežívání včelstev, které by v přírodě nepřežily. Tato včelstva se množí a včelí populaci následně negativně ovlivňují. Negativně ovlivněná včelí populace je na infekce náchylnější, volíme proto radikálnější “ozdravná” řešení, toto zachrání větší množství včelstev, které by v přírodě nepřežily, začínají přežívat také včelstva, která jsou velice neodolná. Toto vede k dalšímu zhoršování situace. Včelí populace postupně slábne. Dostáváme se do spirály.

DWV genotypu B

Víme, že se v USA rozjel virus deformovaných křídel genotypu B. DWV genotypu B je virulentnější neboli infekčnější, chcete-li.
Pakliže zde máme dva diametrálně odlišné postupy a přirozený postup u králíka vede k oslabení viru, nevede opačný postup u včelstev k zesílení virů? Kdy se mohou šířit díky lidské záchraně infikovaných včelstev virulentnější podoby? Není virulentnější virus deformovaných křídel genotypu B “lidským produktem”? Který vznikl díky lidským zásahům? Myslím si, že je to pravděpodobné.

DWV vs. BQCV a SBV

Virus černání matečníků (BQCV) a virus pytlíčkovitého plodu (SBV) jsou, můžeme říct neškodné viry. Ve včelách je můžeme občas detekovat, ale žádné větší škody tyto viry nedělají, prakticky nedělají škody žádné. Jak to bylo ale v minulosti? Není aktuální BQCV a SBV pozůstatek přirozené selekce, která někdy v minulosti proběhla? Proč tyto viry nyní vůbec neškodí? Proč jsou tak slabé? A včelstva na tyto viry odolná, že nedovolují rozšíření viru?
Zřejmě díky procesu, který měl stejný průběh jako u králíka divokého v Austrálii.

A co virus deformovaných křídel? Zde je situace diametrálně odlišná. Ano, zde situaci komplikuje fakt, že tento virus roznáší také roztoč varroa. Každopádně kdybychom proces i u tohoto viru nechali na přírodě (to znamená, proti varoóze by se ošetřovalo stále stejně jako před rokem 2007, kdy se virus deformovaných křídel rozšířil. To znamená, ošetřování stále pouze v podzimním/zimním období, žádné letní aplikace by se neobjevily), byl by virus postupně deaktivován jako viry BQCV a SBV. Letní aplikace proti varoóze a další postupy (odstraňování plodu, také i klíckování matek) jsou především pro potlačování šíření viru deformovaných křídel. Tímto nepřirozeným postupem si ale zahráváme, místo toho, abychom se snažili virus přirozeně deaktivovat, jako byly deaktivovány včelí viry BQCV, SBV nebo myxomatóza a calicivirus u králíka divokého v Austrálii, vedeme postupy pro jeho posilování a zvyšování jeho virulence, až se i zde v ČR může rozvinout virulentnější forma, jako v USA.

Hypersenzitivita na virus deformovaných křídel, kterou popisuji například také ve své publikaci, může ukazovat na silně neodolné jedince v populaci, ale může také ukazovat na vysoce virulentní podobu viru deformovaných křídel, kdy se včelky s deformovanými křídly ani nevylíhnou, ale umírají ještě ve fázi vývoje.

Pakliže chceme včelu medonosnou udržet v kondici po delší čas, není jiná možnost, než včelařit plně v souladu s evoluční biologií a z králíka divokého v Austrálii si vzít názorný příklad, jak to v přírodě funguje.

Ing. Jan Peterek, 15.9.2020