Dobrý den vážení včelaři.

Když se odvčelila Blatná a Dobříš jako první regiony před dvěmi lety, bylo to první velké upozornění, že se něco děje. Odvčelení celé oblasti je jistý projev katastofy. Lidé ale říkali, že za to může určitě nějaký postřik. Nechápali, co se stalo a co jiného by za tím mohlo být.

O rok později se odvčelily Jižní Čechy a Praha. Samozřejmě nebyly úhyny úplně u všech, ale 100% úhyny na stanovištích byly velice častým jevem. Zde si včelaři všimli velkého výskytu viru deformovaných křídel, především v Jižních Čechách.

Letos se situace opět zhoršila a došlo už nyní k odvčelení dalších lokalit. Počet těchto lokalit bude letos rekordní.

Co za to tedy může? Jedná se o koktejlový efekt z více faktorů:

  • Silně škodí už 3 nemoci (viz mé minulé články)
  • Převoz včelstev/matek (studie říkají, že místní včely jsou nejodolnější a dovezené mají vyšší pravděpodobnost kolapsů)
  • Šlechtění včel. Šlechtěné včely jsou méně odolné než nešlechtěné včely. Proč tomu tak je? O nešlechtěné, místní včely se stará mnohdy řadový včelař. Šlechtitelé nechtěli mít do dnešního dne žádné úhyny, a jelikož jsou znalí problematiky, ví, jak se roztoči množí, ví, jak se šíří viry, byli schopni zachránit i ty nejvíce neodolná včelstva, která by u řadového, místního včelaře dávno zemřela a došlo by zde aspoň k nepatrné selekci
  • Inseminace – sám jsem proti tomu, matematicky počítáme příbuznost, páření sestřenice s bratrancem se dá využít. Domnívám se, že inseminované matky mají rodiče více příbuzné, než by bylo běžně v přírodě
  • Masivní množení malého počtu jedinců – koupíme si zpravidla šlechtěnou, inseminovanou matku, v té vidíme skvělou genetiku a tak ji množíme o sto šest
  • Vytěsňujeme místní včelstva, protože preferujeme šlechtěná
  • Přidáváme na aplikacích, vymýšlíme další „ozdravné“ metody, klíckujeme matky. Na zhoršující se situaci reagujeme vyšším počtem tvrdších zásahů a doufáme, že naše zásahy už konečně budou fungovat. Úspěšnost metodiky hodnotíme často už po první sezóně.

Uvedu příklad:
Jeden včelař mi řekl:
„my si jako místní organizace kupujeme inseminované, šlechtěné matky, jeden z nás připraví včelstvo, kde matku vložíme. Následně chováme dcery (tzv. F1) a tyto matky dáváme všem našim členům až direktivně.“
Nebudu jmenovat včelařský spolek, který takto postupuje, protože takto postupuje stejně celá řada spolků.

Jejich předpoklad? Šlechtěná, inseminovaná matka nese dobré geny vč. čistícího pudu. Pokud ji budeme mít všichni, budeme zde mít minimální riziko nákazy americkou hnilobou (morem včelího plodu).

Realita? Všichni mají stejnou krev (stovky včelstev v jedné oblasti). Vybité místní včely, to znamená, že pokud se tento experiment nepodaří, nebude možné vrátit se zpět, protože není na co se vrátit. Nezkoumáme, jak postupují okolní spolky, zda si nekoupí také inseminovanou, šlechtěnou matku od stejného chovatele. Pokud si okolní spolek také koupí takovou matku, je riziko, že matky budou sestry a vzniknou další stovky příbuzných včelstev ve stejné oblasti.

Přečtěte si třeba tento článek:

Historie příbuzenských sňatků: Proč incest ničí pokrevní linie

Můžete se dočíst, jak byly děti vzájemně příbuzných rodičů degenerované, mnohdy neplodné a nemalá část z nich se dospělosti ani nedožila. A to všechno pouze vlivem vzájemné příbuznosti rodičů.

To, že včela umí silně rekombinovat geny je díky tomu, aby se vzchopila po přirozené tvrdé selekci. V žádném případě neznamená, že můžeme mít stovky stejných včelstev na jednom místě s tím, že si včela poradí, že si geny nakombinuje, sníží genetickou podobnost a tak bude vše skvěle fungovat. To je velice úsměvná představa.

K tomu přidejte to, že spolky (sice v dobré snaze bránit americké hnilobě (moru včelího plodu)) dováží inseminované, šlechtěné včely. Dovoz vadí a šlechtěné matky neprocházely prakticky žádnou přirozenou selekcí a tak jsou velice neodolné na aktuální infekce. To znamená, varroatolerance je u nich zpravidla nulová a odolnost na virus deformovaných křídel je tak nízká, že jsem na šlechtěných včelách v roce 2016 popsal hypersenzitivitu na tento virus. U nešlechtěných včel jsem se s hypersenzitivitou na tento virus zatím nesetkal.

To znamená, že spolky dováží typické broilery. Spolek doveze matku, která pochází ze včelstva, které by v přírodě už s velmi vysokou pravděpodobností vůbec neexistovalo. Tento broiler je navíc namnožen do extrémních počtů a na tomto broileru je spáchána příbuzenská plemenitba. Pakliže na broiler, který není odolný už na dvě nemoci, přijde nemoc třetí, což se nyní stalo, o čem mimochodem mluvím už nějakou dobu, tak je úplný konec, masivní, plošný kolaps.

Řeknu to obráceně:

Dejme tomu, že je rok 1980 a my se domluvíme, jak nejlépe plošně včelu odepsat. Co vymyslet? Jedna varianta je samozřejmě fyzická likvidace, ale pojďme na to jinak – pokud chceme něco ohrozit na druhové úrovni, musíme zasáhnout do evolučního vývoje, takže, co uděláme?

  1. Vyměníme všechny naše včely za dovezené (+1 bod)
  2. Množíme tak, aby byly vzájemně příbuzné (+1 bod)
  3. Ideální je, když už dovezená včela není schopna přežít od začátku, to znamená, pokud bychom ji nechali tak, včelstvo by brzo umřelo (+1 bod)
  4. Pozastavíme přirozenou selekci na co nejvíce nemocí (+1bod/nemoc), to znamená, že se jedinci, kteří by v přírodě umřeli, dále množí.

Populace bude rok do roku chřadnout, až celá vymře. Nic lepšího se nedá vymyslet. Máte nějaký nápad, jak toto vylepšit? Já ne. Nepřipomíná vám to něco?

Další negativní vlivy:

  • Vliv byznysu: Velkovčelaři si nemohou dovolit mít 90% úhyny, oni se tím přeci živí

Každý podnikatelský záměr by měl s tímto u včel počítat.
Nelze si vybrat: Chci úhyny/nechci úhyny
Pakliže se rozhodnu, že nechci úhyny a tak bráním v přirozené selekci, vzniká selekční dluh a dostaneme se do spirály, ze které je pak už jen těžko úniku.

Jaké jsou možnosti nejen pro velkochovatele?

  1. Testační stanoviště – místo, kde ponechávám přirozenou selekci. Z přeživších včelstev chovám matky a jimi zaplňuji nová nebo stávající stanoviště
  2. Domluvím se s kolegou, kterému budu dávat část financí na „výzkum“. Kolega nechává u sebe přirozenou selekci, dělá VSH testy apod. a následně mi dává matky z co největšího počtu včelstev
  3. Nechat vše na přírodě, dělat finanční rezervu a jednou za 10-15 let překousnout tvrdé úhyny. Tvrdé úhyny se nedějí každý rok, jsou to vlny (viz mé články)
  • Vliv středověkého myšlení:

Sám se zajímám o astronomii, mám dalekohled, a když je čas, tak se rád podívám na noční oblohu. Říkal jsem si, že Galileo a jemu podobní to měli těžké žít v době středověku a šířit své myšlenky. Jenže, ono je tady to myšlení očividně pořád. Uvedu příklad:

  1. Povinnost včelstva na podzim ošetřovat preventivně, přičemž nevznikají žádné testační stanice, jedeme jedním konceptem prakticky všichni
  2. Varroatolerance u nás neexistuje
  3. Několik dní zpět jsem četl na internetu názor: odolnost na virová onemocnění neexistuje

Tyto body jsou bohužel typickým příkladem středověkého uvažování. Tedy uvažování v době před Darwinem a Mendelem.

  1. Házíme vše do jednoho pytle (anti Darwin)
  2. nevnímáme rozdíly mezi včelstvy (anti Darwin)
  3. nevěříme na odolnost na parazitická onemocnění u části včelí populace (anti Darwin)
  4.  nevěříme na odolnost na virová onemocnění u části včelí populace (anti Darwin)
  5. nevěříme na dědivost dobrých vlastností, říkáme, že to, co letos přežije, umře v dalším roce (někdy ano, čím déle čas plyne, tak je to o to častější, každopádně stále toto není pravda, ne vždy) – (anti Mendel)
  6. nezamýšlíme se nad příbuzenskou plemenitbou (anti Darwin / anti Mendel)

Jak je možné, že u jednoho českého včelaře byla stanovena plná odolnost na virus deformovaných křídel anglickou laboratoří, kde byl zjištěn včelou zmodifikovaný virus na neškodnou formu?

Jak je možné, že když v 50. letech naše včelaření zasáhla roztočíková nákaza, umřelo jen 50-60% včelstev? Jakto, že 40-50% včelstev netrpělo na toto parazitické onemocnění a příroda se s tím za několik let srovnala sama? Kdo mi toto vysvětlí? Lidé, kteří mají středověké uvažování, tak na toto nemají žádnou odpověď. Lidé, kteří mají moderní uvažování, odpoví aspoň slovy: “Víš, to je ten Darwin”

Další názory:

  • Ale ono to fungovalo

Samozřejmě, že to chvíli funguje bez problémů. Zásahy do včelí evoluce se neprojeví hned, ale až po čase.

  • Soused měl místní včely a umřely mu taky

Toho jsem si už také všiml. Očividně má zde silný vliv i dominový efekt. Jedno včelstvo kolabuje na paralýzu, roztoči se před kolapsem jak známo přemístí jinam. Ve druhém včelstvu vyšší počet roztočů způsobí epidemii viru deformovaných křídel. Roztoči se opět přemisťují před kolapsem do dalšího včelstva, kde je jejich počet už tak velký, že včelstvo kolabuje na samotnou varoózu. Úhyny místních včelstev se dějí samozřejmě také, důležité je, aby nebyly 100%.

  • 90% úhyny nejsou etické

Když jsem začal šířit osvětu v přirozené selekci a o tom, že je nejlepší to nechat na přírodě od začátku, bylo mi řečeno, že je to nelidské chování. A co jsou prosím vás aktuální 100% plošné kolapsy? Zde hodně lidí řekne: „včela se nepřizpůsobila, její chyba.“ – pěkná ukázka pokryteckého chování.

  • Za úhyny můžou včelaři, špatně včelstva ošetřili

Pokud včelstva ošetřuji, nemusím se bát, je to jen otázkou času, kdy se i ke mně dostanou neřízené kolapsy.

Zavčelení nových oblastí není tak jednoduché

Někteří říkají, no tak dovezeme zase nějakou včelu, včela přece druhově neumře, i když se odvčelí celá ČR. No dobře, ale zase musíte navést kvanta včelstev, není možné dovést 10 včelstev a ty zběsile množit, potřebujete zase genetickou diverzitu. Máme specifickou krajinu, je zde zase vliv přizpůsobení se dané lokalitě. Když tady dovezeme včelu z Afriky, bude zde fungovat bez problémů anebo nyní odstartováváme všichni společně začarovaný kruh, kdy tímto odpalováním včelí populace, kterou nyní všichni společně (až na pár jedinců) odpalujeme, zaděláváme na pěkný problém, který nemusí mít řešení? Kdo to chce riskovat?

Co nyní nastane?

Velkovčelaři, se kterými jsem v uplynulých dnech mluvil, říkají:

“Úhyny jdou do stovek včelstev, v dalším roce se soustředím jen na sebe, nebudu žádné oddělky prodávat”.

Malovčelaři nebudou mít tedy moc od koho včelstva kupovat.

Ceny včelstev poletí nahoru, zvýší se počet krádeží, budou se dovážet včelstva z okolních států vč. Polska, což je další zdravotní riziko (hniloby včelího plodu).

Velkovčelaři nahlásí snad podobné stavy včelstev i v dalším roce, malovčelaři budou hlásit pokles.

Tipuji, že stav včelstev klesne k 1.9.2020 o takových 10%.

Včelaři to měli zase v minulých třech letech tendenci zlehčovat. Jaké pak úhyny, včelstev v republice pořád stejně. Říkám, ale jakmile začne počet včelstev padat, bude nemalý problém. Zase včelaři řeknou, no tak klesl stav o 10%, to není nic vážného, jenže situace na trhu se včelami bude diametrálně odlišná.

Myšlenky na závěr:

Říká se, nehrabej do něčeho, co funguje a včelky kdysi fungovaly opravdu dobře, jenže jsme jim to všechno kompletně převrátili.

Včelu je potřeba chránit jako druh, ne jednotlivce. U včel nelze chránit jednotlivce a zároveň druh. Buď chráníte jednotlivce, ti ale časem odpálí celý druh anebo chráníte druh, v takovém případě jsou ale úhyny do dejme tomu 95 % nepodstatné.

Tato letošní situace mi připomněla poslední scénu z filmu Terminátor 1:

„co to říkal?“

„že se blíží bouře paní“

„já vím…“

Ing. Jan Peterek, 2.11.2019